Katedrála sv. Bartoloměje se ve středu 2. června po rekonstrukci opět zpřístupnila veřejnosti. „Otevíráme něco, co tluče v centru Plzně a Plzeňského kraje,“ řekl sídelní biskup Tomáš Holub při vernisáži doprovodné výstavy na náměstí Republiky. „Otevíráme kostel, který je živý, protože srdce je živé. Katedrála má charakter živého prostoru,“ zdůraznil dále biskup a pochvaloval si spolupráci s městskou i krajskou samosprávou.

Rekonstrukce chrámu byla náročná, největší za posledních sto let. „Není tu metr čtvereční, na který by se nesáhlo,“ řekl plzeňský architekt a autor projektu rekonstrukce Jan Soukup z Atelieru Soukup Opl Švehla. Interiér je na první pohled o poznání světlejší, stoletá čerň – pocházející patrně z komínů slavných průmyslových závodů – zmizela ze stěn, až na jedno záměrně vynechané místo. Odborníci zkoušeli různé techniky, ale nejlépe se osvědčil klasický kartáč. Úprava zároveň neubrala nic z historického vzezření gotického chrámu, jehož vznik se datuje až do poloviny 14. století, kdy v Plzni působil bohatý a mezinárodně působící Řád německých rytířů. Kromě hlavního oltáře a dvojice vedlejších se celý mobiliář musel přesunout do dílen restaurátorů. Nově zrestaurované jsou všechny sochy včetně plzeňské Madony, nejstaršího díla v katedrále, která se po krátkém vystavení v nedaleké galerii vrátila na hlav ní oltář.

Zcela nových věcí přibylo do prostoru poskrovnu, například osvětlení, moderní dřevěná zpovědnice a biskupská katedra v presbytáři, která nahradila již opotřebovaná barokní křesla. Celý projekt vyšel na 103 miliony korun.

Rekonstrukce po sto letech

Obnovy se chrám, který se stal katedrálou (tedy sídlem biskupa) až při vzniku plzeňské diecéze v roce 1993, dočkal po sto letech. Velkou rekonstrukci vedl v polovině osmdesátých let 19. století známý stavitel novogotických kostelů Josef Mocker, který je také autorem nynějšího oltáře. Další na počátku dvacátých let minulého století ukončil pražský architekt Kamil Hildebrand. Následující desetiletí opravám církevních staveb nepřála, ale na sklonku komunistického režimu došlo alespoň k úpravám vnějšího pláště. „Tehdy existovala funkce církevního tajemníka. Ten však neměl pomáhat, ale škodit a brzdit rozvoj církve. Jistý zasloužilý bývalý důstojník to ale nepochopil a opravu zajistil, k nelibosti soudruhů, kteří ho pak z funkce odvolali,“ osvětlil kuriózní zápis do stavební historie katedrály architekt Soukup. „Doufám, že další rekonstrukce nepřijde dříve než za dalších sto let,“ dodal s úsměvem.

Nově bude kromě nejvyšší kostelní věže v Česku zpřístupněné i podkroví, kde je aktuálně instalována výstava mapující stavební vývoj chrámu. Návštěvníci si zde také mohou zblízka prohlédnout složitý a stovky let starý systém trámů, který tvoří konstrukci střechy.

Otevření chrámu doprovázela řada koncertů: hrála tu Plzeňská filharmonie, varhaníci ze čtyř katedrál a zazněla i opera. Různorodý program i portfolio účinkujících mělo podpořit myšlenku, že katedrála je společným prostorem otevřeným všem.

Diecézní pouť

Do chrámu v sobotu putovali věřící z celé diecéze. Pouti se ale mohli kvůli epidemiologickým opatřením zúčastnit jen zástupci farností. Katechezi pronesl P. Josef Prokeš a mši sv. celebroval pražský pomocný biskup Václav Malý, který v Plzni na konci 70. let více než rok působil jako kaplan. „Mám rád vysoké gotické stavby, kdy člověk pocítí, že není středem všeho, ale podívá se nahoru, aby poznal velikost. Světlo ničí tmu, tma je tu proto, že máme své předsudky. Katedrální okna vnášejí světlo, symbol prosby, aby Bůh jako světlo vstoupil do našich životů. Bůh je světlem, které umožňuje, abychom viděli kolem sebe. Nikdy neoslepuje, aby ukázal svou moc,“ řekl v promluvě. O den později při pontifikální mši sv. chrám a novou katedru požehnal plzeňský biskup Tomáš Holub.