Petruška Šustrová, novinářka a překladatelka 

Podařilo, a skoro modelově. Potkala jsem „bývalou“ kamarádku v tramvaji, sebrala jsem síly, sedla si vedle ní a řekla: „Co se na sebe budeme kvůli politice mračit? Známe se přece dávno, máme společné kamarády a spoustu zájmů!“ A ona se usmála, kývla – a od té doby se usmíváme a bavíme se spolu. Chtělo to málo – zapřít se, zapomenout na vztek, nevidět v jiném člověku nepřítele. Pravda ovšem je, že ne každý na takovou nabídku přistoupí, a ani ten obnovený vztah není úplně stejný jako dřív – některým tématům se radši vyhneme. Víme ale obě, že život není jen politika a že člověk musí být tolerantní k názorům ostatních.

Daniel Raus, publicista, bývalý šéfredaktor ČRo Plus 

Já jsem tento problém neměl a s lidmi jiných názorů vedu debatu velmi rád. Těžkostí dnešní doby je společenská rozpolcenost, způsobená nekritickým přijímáním informací a velkým prostorem pro takzvané fake news. Problém nevidím v různosti názorů, ale ve zneužívání veřejného prostoru cílenými dezinformacemi. Když jsem vedl ČRo 6 (a později ČRo Plus), snažil jsem se o názorovou pestrost vysílání a kultivovanou debatu zastánců různých názorů. Všemi silami jsem ale musel bránit profesionální novinářskou úroveň. Šiřitelé dezinformací bývají totiž nekompetentní a o to vehementněji bojují za adekvátní prostor pro své „názory“, což je v podstatě boj za prostor pro fake news. Imunita médií v tomto směru bohužel klesá.

Hana Pinknerová, spisovatelka 

S jednou kamarádkou jsme se nemohly shodnout na tom, komu z politiků důvěřujeme, a reálná fakta jako podklad pro své názory jsme každá interpretovala po svém. Neviděly jsme jiné řešení než přestat spolu o politice mluvit. I tak toho máme dost společného. Když se spolu modlíme, žehnáme politikům a neříkáme Bohu, jak má situaci vyřešit. Je to alibistické, ale máme pocit, že vítězí naše vzájemná láska.