Vydání: 2019/45 Zazní díky za svobodu, 5.11.2019, Autor: Jiří Macháně

Nikdo v tu dobu netušil, že její kanonizační proces, který se vlekl už sedm století, postoupil tak daleko, že by v listopadu 1989 měla být prohlášena za svatou. O svatořečení Anežky Přemyslovny už v roce 1328 žádala královna Eliška. Zprávy o úsilí Karla IV. uspíšit kanonizaci své prapratety, jsou obsaženy v Marignolově kronice (konec 15. st.). Později téma oprášili pražský arcibiskup Valdštejn a císař Leopold I. Teprve koncem 19. století papež Pius IX. Anežku blahořečil. „Shodou okolností“ papež Jan Pavel II. v únoru 1989 určil, že se kanonizace bude konat 12. listopadu téhož roku. Nikdo však nemohl vědět, že to bude několik dní po pádu Berlínské zdi a několik dní před Sametovou revolucí.
„Až bude Anežka svatořečena, bude v české zemi dobře.“ Tuto parafrázi výroku litoměřického probošta z doby baroka pronesl den po kanonizaci v aule Pavla VI. jeden z autorů Desetiletí duchovní obnovy – Mons. Tomáš Halík. Ani on nemohl předvídat, jak rychle se tato slova naplní a co se stane jen za pár dní. Svou vzpomínku na svatořečení Anežky České nyní nabízí na protější straně.
Komunistická moc v závěru 80. let citelně slábla a dokonce ze Sovětského svazu bylo cítit tání ledů. V roce 1988 si komunistický hegemon připomněl tisíc let křesťanství na Rusi. Ústřední výbor komunistické partaje si na své zasedání pozval vrcholné představitele pravoslavné církve a snímky se objevily v novinách (Izvestija 12. 6. 1988) i v televizních zprávách ještě týž den. „My jsme to ještě nevěděli, ale už tehdy začala naše památná pouť na svatořečení Anežky Přemyslovny do Věčného města. Říkal jsem trošku v žertu, že Sovětský svaz byl našim komunistům vzorem i v uvolnění poměrů,“ usmívá se František Reichel st., jeden z organizátorů masového zájezdu zhruba deseti tisíc věřících (odhady se různí) do Říma na Anežčinu kanonizaci. „Na začátku jara 1989 kardinál Tomášek nás, skupinu aktivních laiků, informoval, že záležitost kanonizace postoupila tak daleko, že ještě tento rok bude,“ popisuje Reichel a dodává: „Slíbil nám, že se domluví s prezidentem Husákem, aby svatořečení proběhlo na stadionu na Strahově s tím, že to patrně nevyjde, ale že se pak postará, aby naši lidé mohli vyjet do Říma.“ Jakmile bylo známé datum svatořečení, poslala první skupina poutníků dopis kardinálu Tomáškovi s tím, že by se chtěla osobně zúčastnit kanonizace, a s žádostí o instrukce. Odpověď jim od něj přišla obratem a ve dvou větách: „Sestřičky berou autobus. Tak vy vezměte druhý.“
Co následovalo během několika hektických měsíců a jak se přihodilo, že se dva autobusy „rozmnožily“ na téměř tři stovky, popisuje František Reichel v rozhovoru.