Vydání: 2017/29 Loučení v Kolíně nad Rýnem, 18.7.2017, Autor: Aleš Palán

Po celé republice jsou nyní v běhu stovky táborů. Skauti chodí na výpravy, poznávají přírodu, učí se samostatnosti a ohleduplnosti – a v neposlední řadě hledají vlastní cestu k nejvyšší Pravdě a Lásce, jak se o tom píše ve stanovách.
Jsou to dva měsíce, co se o českém skautu mluvilo po celém světě. Mohla za to emotivní fotografie z extremistické demonstrace v Brně, kde se jednomu vyholenému nacionalistovi postavila mladá skautka a začala s ním diskutovat. Mnozí v tom viděli zosobnění skautských principů: statečnosti, ochoty k diskusi, trvání na principech.
Rozsáhlou a dlouhými desetiletími prověřenou činnost skauta však nemůžeme redukovat na jednu, byť zdařilou fotografii. Skaut se opírá o své tradice, ale hledí do budoucna. „Dnes dochází k určitému zamlžení pojmů, se kterými skauting v minulosti významně pracoval: vlast, národ, kultura národa. Jsme obyvateli nejen ČR, ale i Evropané, obyvatelé světa,“ píše se v oficiální strategii Junáka do roku 2022. „Pokud má skauting připravovat děti na život v moderním světě, musí je nasměrovat k celoživotnímu učení,“ vědí představitelé této největší výchovné organizace v ČR.
Tři povinnosti
Ani moderní výzvy nepřekrývají tři základní principy, na kterých skaut stojí. V klasickém skautském slibu jsou pojmenovány tři povinnosti člena hnutí. Ta první je vůči Bohu, chápaná jako „povinnost hledat v životě vyšší hodnoty než materiální“. Následuje vědomí povinností vůči ostatním (snaha o mír, spolupráci a pochopení) a do třetice je to povinnost vůči sobě (osobní rozvoj). Vůbec první slib skautů, když toto hnutí v roce 1907 v Anglii generál Robert Baden-Powell založil, ostatně zněl: „Slibuji na svou čest Bohu a králi, že budu pomáhat všem lidem a v každém čase.“
Právě duchovní rovině skautingu se věnujeme v tomto tématu. Ve svém zamyšlení o tom píše publicista a pedagog Jiří Edy Zajíc, předseda Odboru duchovní výchovy skauta. Novinkou letošního léta bude lesní škola Protos. Ta je „otevřena jak pro křesťansky věřící skauty a skautky, tak pro každého, kdo s otevřeným srdcem hledá nejvyšší Pravdu a Lásku,“ jak stojí v preambuli této aktivity. Hovoříme o ní s vůdcem této lesní školy Jiřím Rysem Kolářem.
Do severočeských Teplic, tedy do kraje s malým počtem věřících, jsme se zajeli podívat, jak funguje zdejší Dvojka. V čele tohoto střediska stojí praktikující katolík Jakub Mráček. Hovořili jsme s ním o tom, jak se mu – a jeho spolupracovníkům – daří nabízet malým skautům, kteří nemají zkušenost s vírou a církví, duchovní principy. A jak to dělat nenásilně a účelně. Na Valašsko jsme se pak podívali, jak může skaut proniknout do rodinného prostředí a jak o něm hovoří matka a dcera – obě skautky.
Téma skaut neopustíme tentokrát ani v rozhovoru na straně 13. O tom, jak si k němu – a k víře – nacházela vlastní cestu, vypráví vedoucí oddílu světlušek Dieu Hien Ho. Mladé vysokoškolačce vietnamského původu přezdívají Linda.
Třikrát z popela
Je to už sto deset let. V létě 1907 se na ostrově Brownsea na prvním skautském táboře pod vedením generála Powella sešlo dvacet kluků. Hnutí začalo velmi rychle pronikat do světa. V roce 1911 přijel do Anglie středoškolský kantor A. B. Svojsík a s idejemi hnutí se seznámil. O rok později už nedaleko Humpolce uspořádal první skautský tábor u nás. Zúčastnilo se ho třináct chlapců a vůbec poprvé zde byly prý použity stany s podsadami.
Skaut u nás několikrát doslova vstával z popela. Poprvé ho zakázal K. H. Frank v roce 1940. Podruhé ho rozprášili komunisti: nejprve ho začlenili do sjednocené tělovýchovy, v roce 1950 ho pak definitivně zakázali. Tato definitiva trvala naštěstí jen do roku 1968, kdy skauti v uvolněnější atmosféře Pražského jara svou organizaci obnovili. Další kulatý letopočet – tentokrát 1970 – ale opět přinesl zákaz činnosti, již třetí.
Obnovení skauta stihli jeho členové jen pár dní před dalším kulatým letopočtem – přesně 28. prosince 1989. Tato obnova, díky níž mohl skauting vstoupit do současnosti, je snad už opravdu definitivní.
Letních skautských táborů se v České republice účastní na 27 tisíc dětí, o které se stará na sedm tisíc dospělých dobrovolníků. Táborů bývá kolem tisícovky. Pokud tedy naši čtenáři nejsou přímo na některém z nich, je pravděpodobné, že při svých prázdninových toulkách na nějaký narazí. Jeho účastníky mohou pozdravit třeba klasickým skautským pozdravem, tedy otevřenou dlaní, ve které palec drží malíček a tři zbývající prsty směřují vzhůru. Nejde o samoúčelné gesto – ty tři prsty znamenají ony tři vzpomínané povinnosti: k Bohu, k druhým a k sobě samému.