Med je symbolem Boží výmluvnosti

Včelaření a výroba medu provází lidstvo od pradávna, svědectví o tom přináší mimo jiné už První kniha Mojžíšova. V následujícím krátkém přehledu se společně podívejme i na další místa, kde se v Bibli mluví o včelách.

Zaslíbená země byla charakterizována jako „země oplývající mlékem a medem“. Hojnost mléka a medu byla spojována s představou země Boží – ráje. Ve starozákonní perspektivě pak stojí v protikladu k Egyptu, který byl zemí otroctví. Protože biblický autor vychází při popisu různých událostí z reality, která ho obklopuje, nevyhýbá se ani zdánlivě nevýznamným tématům. Mohli bychom si položit otázku, proč se tak obyčejné věci jako med nebo včely vyskytují v posvátných biblických textech. Boží svatost sice znamená ve starozákonním pojetí odlišnost a oddělenost Boha od stvoření, ale rozhodně se nejedná o to, že by byl svému lidu vzdálen. Hospodin totiž přebývá uprostřed svého lidu a provází ho na jeho cestě. Med byl ve starověku známý a používal se k různým účelům. Na prvním místě byl užíván jako sladidlo a vůbec při přípravě různých pokrmů. Jinak se také používal v lékařství, kosmetice nebo při konzervování. Vedle profánního užití měl také význam v oblasti kultu. Ve spojení s mlékem se využíval při obětech zemřelým a božstvům smrti a postupem času se stal nebeskou stravou božstev a blažených. Mléko a med v souvislosti se Zaslíbenou zemí jsou však darem od Hospodina.

MED A VČELAŘENÍ V BIBLI

V biblických textech se med a včely vyskytují na více místech a v různých významech, dokonce i ve jménech, čehož je důkazem Ráchelina chůva Debora a stejnojmenná prorokyně z Knihy Soudců. Hebrejské slovo debora totiž označuje včelu. V Palestině se vyskytovaly divoké včely (apis fasciata), které sídlily ve skalních rozsedlinách, jeskyních, stromových dutinách, v hustém podrostu, ale i na jiných místech. V knize Soudců nalezne Samson hnízdo včel ve lví zdechlině (Sd 14,8). Med byl vyhledávanou pochoutkou a divoký med potravou chudých a nomádů. Takto se snadno připomene postava Jana Křtitele, který se živil kobylkami a medem divokých včel, čímž se ukazuje jeho chudoba a naprostá odkázanost na Boha. Není přesně známo, kdy se v Izraeli začalo včelařit a jakým způsobem, ale je jisté, že zde včelaření existovalo a postupem času bylo i předmětem výnosného obchodu s okolními zeměmi. Jak je ostatně doloženo již v Gn 43,11, kde praotec Jákob říká svým synům, když se mají opět vydat za Josefem do Egypta: „Když to tak musí být, učiňte toto: Vezměte si do nádob něco opěvovaných vzácností země a doneste je dolů tomu muži jako dar – trochu mastixu a trochu medu, ladanum a masti, pistácie a mandle.“ Izraelité používali jednoduché úly, které svým vzhledem připomínaly obrácený slaměný košík vymazaný hlínou. V pozdější době se začaly vyrábět také proutěné rourovité úly, asi metr dlouhé, opatřené po obou stranách česny. Med sice patřil mezi produkty, z nichž se odváděly desátky, ale při obětech se užívat nesměl, jak ostatně dokládá Třetí kniha Mojžíšova: „Žádná přídavná oběť, kterou přinesete Hospodinu, nebude připravována kvašením; žádný kvas a žádný med neobrátíte v obětní dým jako ohnivou oběť Hospodinu“ (Lv 2,11). Důvodem mohla být skutečnost, že med velmi snadno zkvasil nebo že se užíval k pohanským obětem.

VČELY JAKO NEPŘÁTELÉ

Včely nebo med se používají také jako metafory. V Izraeli existovalo přesvědčení, že včely je možno vylákat hvízdáním, a tak nerušeně vybrat med. Proroci používají dráždění včel jako obraz pro vydráždění nepřátelského vojska (např. Iz 7,18). V žalmech jsou zase roje včel obrazem nepřítele, který žalmistu souží. Med se používal jako obraz výmluvnosti, v první řadě Boží.