„Cítil jsem se vyrovnaně, v klidu,“ vzpomíná ve své knize a na otázku: „Jak chceš být nazýván?“ odpověděl: „Budu se jmenovat František.“ Zřízenci pak vložili lístky do kamen a přidali patrony s bílým dýmem, který vystoupal z komína Sixtinské kaple, zatímco venku se snášel soumrak.

„Zamířil jsem do sakristie, jíž se říká ‚slzavá místnost‘, abych se převlékl. Sundal jsem kardinálský prsten, ale měl jsem v kapse prsten z biskupského svěcení. Chtěli mi dát jiný, ne, díky, nechám si tento. Navrhli mi pěkný kříž, zlatý, a já na to, mám z alpaky, z biskupského svěcení, nosím ho dvacet let.“ A co typické červené boty? „Ne, nosím ortopedickou obuv. Mám trochu ploché nohy. Nešlo o nic připraveného. Prostě jsem to tak spontánně cítil. Proto jsem odmítl sametovou mozettu i lněnou rochetu. Nic pro mě. O dva dny později jsem se dozvěděl, že bych měl vyměnit kalhoty a vzít si bílé. Musel jsem se usmát. Nechci vypadat jako zmrzlinář, povídám. A nechal si ty své.“ Tolik papež František.

Svědectví českého kardinála

Konkláve před dvanácti lety se za Českou republiku účastnil jen kardinál Dominik Duka, protože kardinál Miloslav Vlk už překročil osmdesátku. Zalistovali jsme v Katolickém týdeníku z té doby (KT 12/2013) a našli s kardinálem Dukou rozhovor. Ve svých postřezích stran nového papeže několikrát sáhne po slově „překvapení“ a od prvních okamžiků rozpoznáváme dnes již důvěrně známého Františka…

„Po zvolení se pan kadinál Bergoglio šel přestrojit a vrátil se jako papež – a my jsme mu šli poblahopřát. Všichni jsme měli tu možnost, dokonce i ti, kteří tam pomáhali,“ uvedl kardinál Duka pro KT s tím, že novému papeži věnoval Cyrilometodějskou medaili a pozval ho na Velehrad. Při dalším setkání potěšilo kardinála Vlka, že nový papež znal jeho příběh, který vyšel knižně: Umývač oken, arcibiskup pražský.

Další okamžiky po zvolení popsal kardinál Duka slovy: „Bylo tam několik překvapení. Pan ceremoniář přinesl veškeré slavnostní oděvy, ale Svatý otec řekl: ‚Ne, jde se v bílé klerice.‘ Nic víc si na sebe nevzal. ‚A páni kardinálové půjdou s námi,‘ dodal. Byli jsme vyzváni jít na lodžii. Dali jsme přednost starším, především americkým biskupům a pak jsme se prostřídali.“ Tím se vysvětluje, proč byla lodžie tak nezvykle zalidněná.

Atmosféru popsal Dominik Duka jako nezapomenutelnou: „Najednou prožijete velké společenství církve, ale také to, co by potřeboval svět: fair play. Každý jsme si totiž představovali, kdo by měl být papežem. Někdo možná víc, někdo méně, někdo si ho chtěl vymodlit, někdo vykřičet, ale pak najednou všichni volají: ‚Máme papeže!‘ A tleskají: ‚Ať žije papež!‘ Většina ho v životě neviděla, neslyšela, ale všichni víme: Ano, je to můj papež.“

Neformální setkání při večeři

Těmito citacemi chceme přiblížit atmosféru na místě, kam se z nás nikdo nemohl podívat. Nový papež od počátku projevoval péči napříč patry. „Čas večeře se opozdil, protože Svatý otec šel navštívit kuchyni a se vším personálem se fotografoval. No a to víte, ráno jsme šli na snídani bez ústrojové kázně: někdo v košili, bez svetru, někteří napůl v klerice… A papež seděl s námi u stolu, pak jsme se s ním setkávali při obědě, při večeři, na chodbě. Působí velmi neformálně – není to hra, je to jeho přirozenost,“ rozdělil se tehdy o své dojmy z nového papeže v KT kardinál Duka.

Dále prozradil, že papež František už „v pátek v užším kruhu při mši upozorňoval na určité reformy, aby kurie dokonaleji a efektivněji pracovala a aby skutečně usilovala o duchovní život“. A jak přiblížil tehdy nastupujícího pontifika a jeho působení? Velmi trefně: „Pokora, zájem o pomoc druhým, jako jezuita bude mít větší smysl pro praktičnost, efektivnost a jednoduchost.“

Na této dvoustraně se v neposlední řadě dozvíte něco z historie konkláve a nahlédnete do zákulisí minulé papežské volby očima toho, kdo do Sixtinské kaple vešel jako kardinál a odcházel jako Svatý otec.