Vydání: 2009/12 Mateřská není vězení, 17.3.2009, Autor: Pavla Redlichová

Období péče o dítě je velmi důležitou etapou života vůbec – jak pro rodiče, tak pro potomka. Jak dobře skloubit toto nové a zásadní postavení s duchovním „rozvojem“ maminky? Rozvoj je příliš odvážné slovo. Zní pokrokově, zatímco na mateřské dovolené se často jedná o drobné, nepatrné krůčky ve všedním životě. Spíše bych to nazvala „udržováním“ duchovního života.

Jedna z prvních možností je dělat věci s láskou – ať se jedná o věšení vypraného prádla, vaření, přebalování, kojení, nákupy či krmení… Láska naši práci proměňuje. Láska přetváří naše srdce, do něhož Bůh vidí. Je dobré zvát denně Boha do každé situace, která je před námi, toužit upřímně po jeho vůli a svěřovat mu sebe, děti, naše nejbližší – třeba i několikrát ve střelné modlitbě, když se nenachází prostor k usebrání. Někdy člověk zvládne modlitbu uprostřed dne a je za ni rád, jindy padne do postele bez nešpor, o to vzácnější je začátek dne s ranními chválami. Všechno chce svůj čas a má svůj vývoj, vždyť dobrý Bůh zná naše úmysly a touhy. Co takhle nechat se osobně oslovit čtením evangelia na den? Úryvky jsou krátké a člověk, který věří, že Písmo svaté je skutečně živé Slovo, v něm nachází pokoj, sílu a radostné povzbuzení. Po přečtení je dobré setrvat chvíli v tichu. Těchto pět minut je velkým vkladem do celého náročného dne. Vážím si možnosti, že v naší farnosti, kde působí salesiáni, smíme chodit uprostřed týdne na bohoslužbu určenou malým dětem. Liturgie je jim přizpůsobená a spíše se počítá s tím, že bude hlučnější – zatímco nedělní bohoslužba je ve vážnějším a slavnostnějším duchu. S manželem se nám osvědčilo střídat se při nedělních bohoslužbách v hlídání naší ratolesti. Aspoň jeden z nás tak liturgii prožívá soustředěněji. Ranní a večerní kratičká modlitba s nejmenšími, před jídlem a po jídle vyžaduje trochu fantazie. Naštěstí nejde o nic složitého. Dětem vyhovují jednoduchá děkovná vyjádření a vždycky najdeme důvod, zač být vděčni. Často se nám stává, že si na modlitbu vzpomene dítě dřív než my rodiče. Je velmi vhodné též udržovat dobré vztahy s tchýní a tchánem. Někdy je to pořádně těžký kříž a unavená maminka nemá sílu na diplomacii. Prevence je základ, proto je na místě se za ně denně modlit – nejen po předchozím neporozumění, ale i v době relativního klidu. Těžko je změníme, ale můžeme na ně díky vytrvalé modlitbě získat jiný náhled. Zkusme se na ně podívat Ježíšovýma očima.

NAPOJENÍ NA ZDROJ

Co občas určitě pohladí na duši a povzbudí, je dobrá duchovní literatura. Stačí pár řádků, odstavců, a člověku je hned o něco líp. Také přijde vhod nějaká ta kniha o výchově dětí. Jednak aby byl člověk v obraze, co je v určitém období života dítěte pro jeho rozvoj důležité, a potom i pro zdravý pocit maminky z dobře odvedené práce. Je fajn, když si o tom všem mohou maminky navzájem popovídat. Mají-li děti podobného věku, tím líp – ty se seznamují, oťukávají, osmělují, později spolu dovádí na hřišti, chodí do kostela… Také je užitečné mít ve farnosti například možnost sdílení poznatků zkušenějších maminek s více dětmi, zejména pro jejich větší nadhled a bohaté zkušenosti. Dobré společenství je skutečným požehnáním. Zajímavé je rovněž zjištění, že mnohdy v něm mají k sobě lidé blíž než ke svým pokrevním příbuzným. Duchovní život na mateřské dovolené není vůbec jednotvárný. Naopak, s přibývajícím věkem a počtem dětí je potřeba ho proměňovat, doplňovat, hledat vhodné způsoby jeho prožívání. Člověk jakožto společenský tvor potřebuje mezi lidi. Třebaže má svých povinností nad hlavu, je nutné „vyjít“ i ze svých představ, požadavků, časem v lecčems méně důležitém polevit a získat střízlivý náhled či nadhled. Každá maminka si tímto procesem projde, a tak postupně zraje v osobu, která má ráda sebe samu i své blízké. Je nezbytné, aby byla napojena na Zdroj, odkud může čerpat, aby mohla rozdávat dál.