Vydání: 2005/22 Rozvod, 24.5.2005, Autor: Gabriela Plačková

Manželství je už ze své definice trvalým svazkem a rozvodem v rodině dochází k narušení životadárných vztahů, což pro dítě znamená ohrožení. V zásadě dítě totiž potřebuje oba rodiče, otce a matku. Jednak potřebuje rodiče stejného pohlaví, jako je samo, aby se s ním mohlo identifikovat, a zároveň potřebuje také rodiče opačného pohlaví, aby zakusilo, jak se vlastně s „druhou polovinou“ jedná. „Dítě nemusí být za každou cenu uchráněno všech neshod, ale potřebuje zažít, že těžkosti, ke kterým při vzájemné komunikaci ve vztazích dochází, nejsou něčím smrtelným, co vztahy zcela destruuje, nýbrž že je to něco, co umožňuje hledat, po ztroskotání znovu začít ve chvíli, když se ,vyčistí nebe‘,“ říká Jaroslav Šturma.

Vedle tohoto objektivního ohrožení, jež dítěti rozvodem hrozí, je tu i ohrožení subjektivní, a to v prožitku dítěte. Děti jsou totiž bystřejší, než si myslíme. Často se stává, že děti rozvod svých rodičů vytuší ještě dříve, než je s ním stihnou seznámit. Vypozorují to z intimity rodičů, vycítí to. Napětí, jenž je ve vzduchu, se na dítě přenáší.

Často se rodiče zajímají o to, který věk je pro dítě pro snášení důsledků rozvodu ten nejlepší. Zdá se ale, že každý věk má svá úskalí. Pro malé dítě má otec nezastupitelnou úlohu v doplnění, završení intimní jednoty mezi dítětem a matkou. Zároveň je ztělesněním ochrany a zdrojem bezpečí, jistoty a zcela konkrétní pomoci pro matku. Vedle toho je důležité, aby rodiče byli v útlém věku dítěti citově k dispozici, a to není možné v případě, kdy je jejich citová energie odváděna vzájemnými přehnanými konflikty. Podle Jaroslava Šturmy bohatě stačí běžné konflikty, které s sebou život přináší. V pozdějším – školním – věku si už děti osvojují role muže a ženy. Pro toto období dítěte je tedy důležité, aby zažilo schopnost rodičů spolu vycházet a řešit konflikty konstruktivně. A období puberty je samo o sobě obdobím velké „přestavby“ a rizik, takže přinášet do něj jakékoli další změny je samozřejmě riskantní.

Ač je rozvod pro vývoj dítěte velkým rizikem, je na druhou stranu jasné, že pokud je dítě vystaveno výraznému napětí a konfliktům mezi rodiči, pak vzdálení se jednoho z nich může situaci zlepšit. V některých manželských sporech to skutečně nelze řešit jinak, zvláště když se manželé rozhodli, že se do sebe „zakousnou“ a nepustí, dokud se nezničí. Děti se pak často stávají rukojmím toho, kdo je uchvátí, a ten je zneužívá jako palcátu proti tomu druhému. Dítě pak ztrácí svojí vlastní cenu, stává se jen zbraní v rodičovském boji - proto zde bývají následky nejhorší a nejtěžší.

V těchto sporech bez konce dochází k tomu, že se dítě nekriticky a beze zbytku přikloní k jednomu z rodičů, kterého vidí „bíle“, jako bezchybného, kdežto při pohledu na jeho protějšek dochází k tzv. syndromu zavrženého rodiče, který se stává „černým“. Jde o polaritu, která není v životě reálná. Pro dítě je ale kýžený efekt v tom, že se již nemusí pohybovat v konfliktním boji – má své postavení vyřešeno.

Jak se takovým situacím vyhnout, pokud se již manželé rozhodli, že rozvod je jediným řešením jejich vztahu? „Pokud již podle jejich nejlepšího vědomí a svědomí nelze jinak a všechny konstruktivní možnosti jsou vyčerpány, pak je důležitý základní postoj obou rodičů,“ říká Šturma. Dítěti je třeba s ohledem na jeho věk a rozumovou vyspělost celou situaci přiblížit. Nejlepší je, když to rodiče dítěti sdělí oba najednou. Mohou mu vyprávět o tom, jaký byl jejich vztah dříve pěkný - čehož jsou právě ony, děti, dokladem. A pak říci, že vztah se bohužel narušil a oni už spolu dál být nemohou. Měli by dítě ujistit o tom, že oba zůstávají jeho rodiči a navzájem si sebe váží a přejí si, aby je oba dítě mělo stále rádo. Je také třeba dítěti sdělit, jak bude vypadat kontakt s rodičem, s kterým nebude sdílet stejnou domácnost, a vyvarovat se přitom žárlivosti, když druhý z rodičů uplatňuje svá rodičovská práva.

Nedá se říci, kdo snáší rozvod rodičů hůře, jestli děvčata, nebo chlapci. Obecné zkušenosti napovídají, že ohroženějším a zranitelnějším pohlavím jsou chlapci. Oni po rozvodu navíc většinou musí čelit nevýhodné situaci, poněvadž ztratí mužský vzor, který je pro ně důležitý zejména v pozdějším věku dospívání. Zejména pak ztrácejí možnost naučit se vyrovnat s mužskou autoritou, kterou matky ani při své nejlepší vůli nenahradí.