Vydání: 2016/20 Soud podpořil věřící rodiče, 10.5.2016, Autor: Jan Paulas

Není vhodnější čas než Letnice, abychom se nad touto otázkou zamysleli a vzali si na pomoc právě Ducha Svatého. Je to přeci klíčová otázka našeho duchovního života: Jak rozpoznat, co nás přivádí blíž k Bohu a co nás naopak vzdaluje? A to zejména v dnešní době, kdy máme navíc kolem sebe tolik roztodivných duchovních nabídek, že snad nikdy v historii nebyl člověk postaven k lákavějšímu švédskému stolu, kde může svobodně uzobávat tu z toho a tu zase z onoho duchovního pokrmu. Malou sondu do toho, čemu všemu dnešní Češi věří v této údajně ateistické zemi, nabídne sociolog a publicista Jan Jandourek. Rázem zjistíme, že člověk je opravdu bytost nenapravitelně náboženská. Což je dobrá zpráva, pokud se to ovšem chytne za ten správný konec.
Jak tedy v množství hlasů zaslechnout ten pravý? A může nás k sobě Bůh přivádět i po cestách různých spiritualit, protože zkrátka umí psát i na křivých linkách našeho hledání? Jak se vůbec pozná nezdravá duchovní cesta a co by nás mělo varovat? Nejen nad tím se zamýšlíme v dnešním tématu, ale chceme pokročit ještě dál: Jak i v našem křesťanském životě správně rozlišovat různé duchovní „nápady“? Všichni to přece známe: O něčem jsme se domnívali, že je to Boží vůle, ale ono se ukázalo, že ne. Jak oddělit skutečný Boží hlas od našich „zbožných přání“, či dokonce od hlasu pokušitele?
V této souvislosti lze zmínit knížku C. S. Lewise „Rady zkušeného ďábla“, v níž protřelý ďábel školí svého mladého synovce Tasemníka, jak vyzrát na lidi, jak využít jejich slabých stránek, jaké myšlenky v nich podporovat, jak pokušení správně zaobalovat, aby se tvářila zbožně a člověk na ně skočil jako myš na kus špeku. Zatímco nezkušený Tasemník by rád útočil zpříma, primitivními metodami a nejraději by duše svedl hned k tomu nejtěžšímu hříchu, starý lišák Zmarchrob mu radí cestu postupných, nenápadných, ale jistých úspěchů.
Rozlišování je docela dřina
O tom, že správné rozlišování není jednoduchou disciplínou, svědčí fakt, že ačkoli se sv. Antonín tenkrát dobral základního pravidla, a později sv. Ignác z Loyoly ve svých Duchovních cvičeních dokonce sestavil podrobnější pravidla pro správné rozlišování duchů, nejsme na tom dnes v jejich uplatňování dál než naši předkové. Ono si totiž nelze jednoduše sednout a začít podle nějaké šablony třídit dobré od špatného. „Rozlišování je způsob modlitby v Duchu Svatém a k Duchu Svatému. Už rozlišení myšlenek a emocí je docela dřina, natož rozlišení dobrých a méně dobrých hnutí, rozlišení toho, co přichází od Boha a co od nepřítele,“ míní P. Zdeněk Jančařík ve své knize Přeskočit horu, kterou vloni vydal KT. I na této dvoustraně dostane slovo. Snad vám tedy nabídneme aspoň trochu inspirace, jak včas rozpoznat Zmarchrobovy léčky.