Lupa
Obsah Obsah
Archiv
Portál
Březen 2025
Únor 2025
Leden 2025
Prosinec 2024
Listopad 2024
Říjen 2024
Září 2024
Srpen 2024
Červenec 2024
Červen 2024
Květen 2024
Duben 2024
Březen 2024
Únor 2024
Leden 2024
Prosinec 2023
Listopad 2023
Říjen 2023
Září 2023
Srpen 2023
Červenec 2023
Červen 2023
Květen 2023
Duben 2023
Březen 2023
Únor 2023
Leden 2023
Prosinec 2022
Listopad 2022
Říjen 2022
Září 2022
Srpen 2022
Červenec 2022
Červen 2022
Květen 2022
Duben 2022
Březen 2022
Únor 2022
Leden 2022
Prosinec 2021
Listopad 2021
Říjen 2021
Září 2021
Srpen 2021
Červenec 2021
Červen 2021
Církev.cz Zprávy Logo Duchovní péče Katolický týdeník E-shop Česká biskupská konference

Obsah:

Téma|Co nedostal on, obdržela jsem já

Obsah:

Úvod Téma

Co nedostal on, obdržela jsem já

25. 3. 2025

Tisk

Víte, co je jednou z největších devíz trvalých jáhnů? Manželky. Moc se o nich nemluví. Přitom bývají „pomocí jim rovnou, oporou a osobou duchovně spřízněnou“, jak říká jedna z nich, Helena Koudelková z Českého Dubu na Liberecku.

image:Image Co nedostal on, obdržela jsem já
„Jáhenští“ manželé Helena a Michael Koudelkovi. Snímek archiv rodiny

Jáhenská služba jejího manžela Michaela proměnila život celé rodiny. „Rozhodli jsme se následovat Boží hlas k misijnímu povolání, opustili jsme svůj domov a vydali se tam, kam nás poslal litoměřický biskup Jan Baxant. Manžel má klasické zaměstnání, takže společně děláme věci většinou o víkendech – zvláště jeho čeká další šichta,“ říká paní Helena.

Naproti tomu Irena Breuová z Bohosudova v teplickém okrese a rovněž v litoměřické diecézi tvrdí, že jejich život se před 24 roky jáhenstvím manžela Jiřího příliš nezměnil. Oba byli totiž od dětství aktivní kolem kostelů v okolí – ona třeba jako kostelnice. Přesto nese část tíhy jáhenské služby. „Zařiď, udělej, nemám čas a jsem strašně unavenej,“ slýchává a do farností Bohosudov, Osek, Duchcov, Mariánské Radčice, Dlažkovice a Mikulov se vydává obvykle s manželem. „Někdy pojmeme naše pastorační cesty i jako výlet, když není nic, co by doma hořelo,“ popisuje.

„Půlbiskup“ z Bohosudova

Breuovi mají tři děti a sedm vnoučat. Se službou dědy a táty jejich potomci vyrostli, takže jim to prý nepřipadá jako něco neobvyklého. Mimo jiné proto, že Jiří Breu učí na církevní škole a chodili „k němu“ i do školy. „Všechno to braly jako propojené světy,“ přibližuje paní Irena. Prozrazuje, že „zvláštní“ to někdy připadá snad jen Jiřího kamarádům, kteří mu říkají Půlbiskup. „A jsme normální ‚italské‘ manželství – asi jako každé druhé. Já jsem praktik a řeším života běh. Jeden den se dozvím, že je něco potřeba, a tak to chci mít do druhého dne z krku. Jiří operuje s jinými horizonty. Já mám v rukou praktické záležitosti a na to teoretické a teologické mám manžela,“ směje se Irena Breuová.

Zlom v životě

Helena Koudelková přiznává, že původně s povoláním manžela k jáhenské službě příliš nesouzněla. „Ale svůj boj s Bohem jsem prohrála a byla to dobrá prohra. Svěcení znamenalo zlom v mém životě, doslova duchovní obrácení. Co nedostal on, obdržela jsem já. Na chvilku jsme si vyměnili role – podle biblického příběhu: on byl Marta a já Marie. Myslím, že to úplně rád nenesl, přece jenom si u Ježíšových nohou libuje,“ dodává. Zásadním zlomem v životě bylo stěhování do Českého Dubu. „Naše děti už jsou dospělé, dvě ještě studují. Nejhůře to vzal náš druhý syn, který řekl, že za námi jezdit nebude, a už chtěl s manželem jít na katastr, aby na něj přepsal dům, protože jsme se podle něj zbláznili. Dnes nám však jezdí nejvíce pomáhat a říká, že ‚tatínek koná dobro‘,“ vypráví paní Helena.

Soužití s jáhnem popisuje jako jedno ze synodních hesel „jít spolu“. Vzájemně se doplňují. „Přesněji řečeno potřebujeme spolu všechno prožívat, modlit se, podporovat toho druhého, když má chmury. Naštěstí je máme každý v jinou dobu. Téměř neustále přemýšlíme a mluvíme o farnosti, co a jak podniknout nebo kde co opravit,“ přibližuje Helena Koudelková.

Vědí manželky, co je čeká?

Obě ženy se shodly, že manželky jáhnů mnohdy nevědí, do čeho jdou, a také že se s jáhenským svěcením život manželů ani rodiny nemusí příliš změnit. Jednak proto, že obvykle bývají oba v církvi aktivní, a také velmi záleží na službě, kterou jáhnům biskup svěří. Helenu Koudelkovou pak těší úmysl biskupa Stanislava Přibyla věnovat jedno formační setkání aspirantů jáhenství jejich manželkám. „Toho se budu účastnit i já – budeme s manželem hovořit o naší cestě. Nicméně myslím, že do budoucna by práce s ženami trvalých jáhnů měla být systematičtější, protože si to zaslouží. Důležité je uvědomit si, že nejen muž, ale i žena má svou roli a měla by to rozlišovat: má obdarování, jimiž může sloužit a spolupodílet se na práci svého manžela,“ uzavírá Helena Koudelková.

Předchozí článek Následující článek
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou