Lupa
Obsah Obsah
Archiv
Portál
Září 2024
Srpen 2024
Červenec 2024
Červen 2024
Květen 2024
Duben 2024
Březen 2024
Únor 2024
Leden 2024
Prosinec 2023
Listopad 2023
Říjen 2023
Září 2023
Srpen 2023
Červenec 2023
Červen 2023
Květen 2023
Duben 2023
Březen 2023
Únor 2023
Leden 2023
Prosinec 2022
Listopad 2022
Říjen 2022
Září 2022
Srpen 2022
Červenec 2022
Červen 2022
Květen 2022
Duben 2022
Březen 2022
Únor 2022
Leden 2022
Prosinec 2021
Listopad 2021
Říjen 2021
Září 2021
Srpen 2021
Červenec 2021
Červen 2021
Církev.cz Zprávy Logo Duchovní péče Katolický týdeník E-shop Česká biskupská konference

Obsah:

Perspektivy|Spiritualita

Jaký chléb jíš, takový život žiješ

23. 7. 2024

Tisk

Způsob stravování vypovídá mnoho o pohledu lidí na život. Přijímání potravy, která je nezbytným zdrojem života, má v lidské společnosti vždy nějakou kulturní podobu. Dodržování pravidelných časů k jídlu svědčí o tom, že i ostatní život má svůj pevný řád.

image:Image Jaký chléb jíš, takový život žiješ
„Ježíš je nevyčerpatelný pramen života, u něj není třeba se bát, že by naše pravá očekávání zklamal,“ připomíná autor článku. Reprodukce obrazu Mistra Amsterdamského kabinetu (Obrazová galerie v Berlíně). Snímek Wikimedia Commons

Setkávání se u slavnostní tabule je projevem slavení významných událostí – rodinných, společenských i náboženských. Dnešní rozšířené fastfoodové stravování je součástí rychlého až ukvapeného životního stylu. Jídlo a způsob stolování se stává znamením toho, jak člověk určité doby a určité pospolitosti chápe sebe a smysl svého života.

Lidská touha po životě vyšším

Tak například Židé před vyjitím z egyptského otroctví dostali od Boha pokyn, aby jedli pečeného beránka v rodinném společenství – vestoje a s přepásanými bedry. Tím se mělo vyjádřit, že jsou odhodláni vydat se na Hospodinův pokyn na cestu, a společný pokrm jim měl být posilou. Ale v Ježíšově době už byl postoj při paschální večeři změněn. Beránek se měl jíst vleže, v poloze, která každému Izraelitovi, bohatému i chudému, připomínala, že je svobodný člověk s důstojností Božího obrazu.

V této souvislosti Ježíš koná své veliké znamení. Dává pěti tisícům rodin najíst v době, kterou evangelista Jan označuje jako „krátce před židovskými velikonočními svátky“ (Jan 6,4). Jde tedy o symbolický čin. Ježíšova znamení jsou bránou do života, který plně odpovídá Božímu záměru s člověkem. V něm ani taková každodenní samozřejmost, jako je jídlo, není jen udržováním pozemského života ze dne na den. Ježíš svým darem zamýšlí otevřít lidskou touhu po životě vyšším a neomezeném. V Janově evangeliu se takový Kristem darovaný život nazývá „životem věčným“. Tím se nemyslí jen jeho časová neomezenost, ale především jeho nová kvalita. V závěru dvacáté kapitoly Jan podává klíč k Ježíšovým znamením – zázrakům. Zapsal je, „abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu“ (Jan 20,31).

Ježíšův chléb, kterým se nakonec stává on sám v daru eucharistie, má úžasnou očistnou sílu. Janovský příběh o zázračném nasycení vypráví o několika momentech, které v duchu spirituality sv. Jana od Kříže očišťují naši víru od překážek k jejímu růstu. Dar Ježíšova života, spočívající ve víře v něj, se především nedá koupit. A nelze ho ani vyčíslit hodnotou peněz.

Z toho důvodu Ježíš na Filipovu námitku: „Za dvě stě denárů chleba nestačí, aby se na každého aspoň něco dostalo“ (Jan 6,7), odpovídá: „Postarejte se, ať se lidé posadí!“ (Jan 6,10). Ježíšův život a chléb se z naší strany získává očekáváním, touhou. Ježíš od nás vyžaduje jedinou podmínku: abychom se posadili. To znamená, že je třeba se zastavit a zklidnit, abychom konečně uslyšeli ve svém srdci hlad a žízeň, které jsou pro lidský život žádoucí. Hlad a žízeň po lásce, kterou dokáže naplnit jen Pán.

Ježíš nás svým chlebem očišťuje také od strachu z budoucnosti. Po plném nasycení mají lidé i apoštolové před očima plné koše zbylého chleba – víc než na začátku! Ježíš je nevyčerpatelný pramen života, u něj není třeba se bát, že by naše pravá očekávání zklamal. Ale která jsou ta pravá očekávání? Jsou to ty touhy našeho srdce, které on sám očistil. Duchovní učitelé mluví o očišťování smyslů a ducha, někdy ho nazývají „nocí, temnotou“.

Přišel, aby nám daroval věčný život

Ježíš na konci evangelního příběhu lidem uniká, protože v nich nechce sytit jejich falešná očekávání. On nepřišel jako mesiáš, který by odpovídal různým projekcím lidského velikášství, pozemského blahobytu nebo úspěchu. On přišel, aby nám daroval věčný život. Ten spočívá v poznání a lásce Boha. Ve velekněžské modlitbě Ježíš prohlašuje: „Věčný život pak je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista“ (Jan 17,3). Za účelem očištění našich různých přilnutí k tomu, co není Bůh, se vzdaluje a odebere se „na horu, úplně sám“ (Jan 6,15). Neodchází jako mesiáš, zklamaný ze svého neúspěchu. Odchází jako Ženich, který nechce, aby láska nevěsty zůstala uvězněná v přítomnosti.

Chce, aby církev, jeho nevěsta, volala k němu posledním veršem Velepísně: „Uprchni, milý můj, podoben gazele či kolouškovi na balzámových horách“ (Pís 8,14). Očištěná láska volá k Ženichovi: veď mě dál, nezastavuj se tu. – I toto je plod Ježíšovy eucharistie.

Předchozí článek Následující článek
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou