Vydání: 2017/36 Do školy s požehnáním, 5.9.2017, Autor: Jiří Prinz

Mám rozpracované dvě věci, které bych rád dokončil. Jedna se týká katechetiky, a pak připravuji takovou vzpomínku na moji rodnou vesničku. Leží na staré zemské stezce z Prahy do Plzně a jmenuje se Nebřeziny. Písemně se připomíná už v roce 1144. Chci vzpomenout na to, jak se zde téměř před sto lety žilo a jak to vypadalo v rodinách.
Donutila mě k tomu skutečnost, že jsem tamním nejstarším rodákem. Chci, aby se zachovaly charakteristiky někdejšího života. Jinak je moje vědomí zaměřené na přítomnost. Ani ne politickou nebo církevní, ale duchovní přítomnost.
Žijete dneškem?
Kdyby jenom dneškem. Žiji přítomným okamžikem! Máme k dispozici v životě právě jen přítomný den a přítomný okamžik. Když člověk bere den provizorně, celý jeho život bude jen provizorium. Žít přítomností. Dnes a teď. O to jde.
Do tercie či kvarty mě nebavilo nic. Pak jsem začal malovat. Následně jsem objevil šerm a zjistil, že člověka nesmírně kultivuje. Ale nechal jsem toho, protože jsem v tom necítil naplnění. Tatínek byl ze mě nešťastný. Říkal mi: „Ty jsi jako buldok. Něco chytneš, děláš to se vší vervou, a když už jsi u cíle, tak toho necháš.“
Ve svých dvaceti letech jsem začal inklinovat k filozofii. Pak přišla druhá světová válka a já narazil na novou skutečnost: že existuje také realita duchovní, která je skutečnější než stůl před námi! Spadl jsem do duchovního světa a zjistil, že na dně není něco, ale Někdo.
V mládí jsem byl nevěřící, konvertoval jsem mezi 20. a 22. rokem svého života. A skutečně za dramatických okolností: tatínek byl vojákem, byli jsme spolu součástí skupiny, která bojovala proti nacistům. Jenže našeho velitele, majora Metlického, záhy okupanti objevili a uvěznili. A my jsme pak čekali čtyři roky, co s námi bude. Velitel byl ale skutečný voják – nikoho neprozradil. Potom našli i tatínka, byl uvězněný v Terezíně. Bylo mi jasné, že jestli z něj něco dostanou, tak mě zastřelí. Ve dvaadvaceti letech jsem se začal loučit se životem, což pro nevěřícího mladíka nebyla maličkost. Začal jsem proto hledat v životě pevnou jistotu. Svět mi ji dát nemohl. Tak jsem ji začal hledat u Pána Boha.

P. Benedikt Vladimír Holota (nar. 5. srpna 1922) je františkánský kněz, spisovatel, vyhledávaný zpovědník a exercitátor. Ke křesťanství se obrátil jako člen protinacistického odboje během 2. světové války. Krátce po válce pak vstoupil do františkánského řádu. V roce 1950 byl po přepadení klášterů komunisty v rámci Akce K internován a následně pracoval jako dělník a konstruktér v technických profesích. Během Pražského jara nastoupil jako farář do Peček. Po pádu komunismu v roce 1989 se vrátil do mateřského konventu Panny Marie Sněžné v Praze.