Vydání: 2011/37 11. září 2001, 7.9.2011

Bylo by jí teď něco přes 87 let. Bylo, kdyby… Kdyby se nerozhodla obětovat svůj život za provinění jiných a nenabídla se jako smírná oběť za hřích potratů. A Bůh tuto oběť přijal – mladá dívka Anna Zelíková z Napajedel nedaleko Zlína zemřela právě před 70 lety, 11. září 1941.

Na svět přišla jako první dítě rolníka Aloise Zelíka a jeho manželky Anny 19. července 1924 a o osm dní později byla ve farním kostele sv. Bartoloměje pokřtěna jménem Anna Františka. Velký vliv na její výchovu měly sestry sv. Kříže, jejichž školy navštěvovala. Důležitým okamžikem se pro ni stalo první svaté přijímání, k němuž přistoupila 25. května 1933. Už tehdy zatoužila zcela se obětovat Bohu. O čtyři roky později se třináctiletá Anička rozhodla obětovat svůj život za posvěcení kněží a stát se karmelitkou. Rozhodující chvíle jejího života však měla přijít už záhy. Na Zelený čtvrtek 14. dubna 1938 se náhodně dozvěděla o zabíjení nenarozených dětí. Byla tím vnitřně hluboce otřesena a nabídla se Bohu jako smírná oběť za tyto hříchy. Následujícího dne, na Velký pátek, svou nabídku před vystavenou Nejsvětější svátostí obnovila. Tu se rozkašlala a následovalo první chrlení krve z plic. Nemoc, která ji pak pomalu stravovala, vnímala jako odpověď na svou nabídku. V den svátku Narození Panny Marie 8. září 1938 složila na Svatém Hostýně slib čistoty. Do kláštera karmelitek pro nemoc vstoupit nemohla, byla však přijata do III. řádu a přijala jméno Marie od svátostného Srdce Ježíšova. Řeholní sliby skládá 10. září 1941 a o pár hodin později, ve čtvrtek 11. září 1941 v ranních hodinách, umírá se šťastným úsměvem na rtech a se slovy: „Všechno je tak krásné. Nechtěla bych s nikým měnit. Miluji Ježíše, mám ho tolik ráda.“