František Štěch, teolog, který se zabývá umělou inteligencí 

V únoru 2020 jsem se Zdeňkem A. Emingerem doprovázel prof. Karla Skalického k jeho osobní audienci u papeže. Při té příležitosti jsem s ním krátce mluvil. Jenže co říci muži formátu papeže Františka? Nakonec jsem ze sebe vypravil jen: „Dobrý den, jsem František z Olešnice z České republiky.“ Načež papež se šibalským úsměvem odvětil: „Těší mě! Já jsem také František, z Buenos Aires v Argentině.“ A oba jsme se tomu upřímně zasmáli. Řekl mi, že je to normální, že on také nikdy neví, co by měl lidem říci, ale že to vždycky nějak přijde. Papež pak ocenil, že se snažím i jako laik pokračovat v teologických stopách prof. Skalického. Podivil se, že jako katolík pracuji na Evangelické teologické fakultě. Když jsem mu ale vysvětlil, jak se to stalo, dal mi k mé práci požehnání. Toto setkání mi ukázalo, že i v těch nejvyšších funkcích lze zůstat milým, autentickým člověkem.

Václav Kolaja, bývalý velvyslanec ČR při Svatém stolci 

Moje diplomatická mise ve Vatikánu začínala i končila za Františkova pontifikátu, takže mám s tímto papežem pochopitelně spoustu zážitků. Mimořádné chvíle zažívá každý velvyslanec při soukromém rozhovoru se Svatým otcem po předání pověřovacích listin. Velkou radostí byla pro mě i mou rodinu naše rozlučková audience v Apoštolském paláci loni v říjnu. Také další setkání s papežem Františkem vnímám jako krásná, laskavá a nezapomenutelná.

Měl jsem rád jeho humor a vtip. Papež František nás ostatně vybízel, abychom se nebrali příliš vážně, měli radost ze života a uměli jeden druhého potěšit. A šel nám v tom příkladem, neboť sám byl po léta sužován nemocemi a bolestmi, přesto dokázal nalézat sílu, aby své utrpení přehlížel s úsměvem na tváři.

Martina Viktorie Kopecká, farářka Církve československé husitské a účastnice vatikánské Synody o mládeži 

Na papeže Františka vzpomínám s vděčností a úctou. Poprvé jsem se s ním setkala v roce 2018 v ekumenickém institutu v Bossey u Ženevy při příležitosti 70. výročí založení Světové rady církví. Měla jsem čest zúčastnit se slavnostního oběda, kde František hovořil s přirozenou moudrostí, projevil smysl pro humor a nadšení pro citronový koláč s máslovou drobenkou. Přítomen byl také kardinál Kurt Koch, současný prefekt Dikasteria pro podporu jednoty křesťanů, který dobře znal i situaci v České republice. Papež František s rozhodností a také se srdečným úsměvem nabádal „nic nevzdávat“.

Téhož roku jsem strávila měsíc říjen jako „bratrská delegátka“ zastupující Světovou radu na Synodě o mládeži v Římě. Měla jsem možnost každodenně zblízka sledovat, jak papež předsedá shromáždění. Zajímali ho mladí lidé, chtěl slyšet jejich hlasy, naslouchal jim. Dokázal hledat cestu tam, kde se shoda mezi delegáty zdála být v nedohlednu. Zval přítomné k tichu a modlitbě. Na chodbách okolo zasedací síně ve Vatikánu mi několikrát podal ruku a přijal mě s vlídností, i když jsem byla ve farářském taláru Církve československé husitské.

Poté jsem se s papežem Františkem setkala ještě dvakrát – na Popeleční středu roku 2020 jsme doprovázeli při generální audienci Mons. Karla Skalického, emeritního profesora Papežské lateránské univerzity. A naposledy v římské bazilice Santa Sabina na Aventinu. Když papež po bohoslužbě odcházel, všiml si mě a přišel mi podat ruku. Toto jeho lidské, srdečné gesto ocenili přítomní potleskem. Potom zamířil na postní duchovní exercicie.

Na tyto chvíle budu navždy vzpomínat. František zosobnil papežství s milosrdenstvím, vedl církev s pokorou a otevřeností vůči otázkám, jež trápí dnešní svět. Zanechal po sobě nesmazatelnou stopu, v dějinách i mnoha srdcích.

Jaroslava Otradovcová, bývalá vedoucí zpravodajství Radia Proglas 

S papežem Františkem jsem se osobně nesetkala, „jen“ jsem měla možnost referovat o jeho aktivitách a gestech, která byla výmluvnější než slova. Poprvé jsem se k němu dostala před deseti lety, kdy jsem pro Proglas reportovala o synodě o rodině. Fascinovala mě jak schopnost komunikace, tak soustředěné modlitby, kdy pro Františka přestalo okolí existovat. Byl jen on a Pán.

Vyzařoval lásku, milosrdenství a porozumění, tedy to, co hlásal, a všimly si toho i mé děti při jedné audienci. Jeho přítomnost proměňovala. A to nejen ta fyzická, ale řekněme i ta virtuální. Nesčetněkrát si lidé poté, co ve vysílání slyšeli některou z jeho myšlenek, psali o kompletní promluvu, přestože zasahovala člověku do svědomí. „Zas jde na dřeň,“ říkali jsme si často v redakci a cítili, že mluví i k nám. Obdivovali jsme při tom kolegy z TV Noe a Radia Vatikán, když promptně překládali nezvyklé slovní příměry, kterými – hlavně zpočátku pontifikátu – nečekaně kořenil každý proslov.

David Macek, spoluorganizátor festivalu Meeting Brno 

Františkův hlas mě provázel denně: jeho promluvy k evangeliím jsem poslouchal na Vatican News každé ráno, audience a Angelus každý týden. Větou: „Všechno začíná setkáním,“ mě v roce 2015 přivedl k založení festivalu Meeting Brno, iniciativou Globální vzdělávací pakt 2020 pak nasměroval k práci v Národním pedagogickém institutu. Osobně jsem s ním mluvil dvakrát.

Ve dnech 70. výročí umučení P. Josefa Toufara (2020) jsem mu nad italským překladem knihy Miloše Doležala představil Toufarův příběh. Věnoval jsem mu také katalog naší mezinárodní výstavy o Havlově „Moci bezmocných“. Toufara František neznal. Jakmile však uviděl fotku Václava Havla, rozzářil se, pohladil ji a s něhou řekl: „Lui era un grande!“, tedy: „Byl to velikán!“ O rok později jsem Františkovi avizoval, že ho požádáme o pozdrav mladým Evropanům během českého předsednictví EU 2022. Překvapeně se na mě usmál a se zdviženým palcem zvolal: „Lo fate bene!“, tedy: „Dobře to děláte.“ Místo krátkého vzkazu nakonec adresoval do Prahy působivý osobní dopis, který shrnuje jeho odkaz nastupující generaci.

P. Daniel Vícha, biskupský vikář ostravsko-opavské diecéze a průvodce pořadu TV Noe „Buon giorno s Františkem"

Patřím k většině, která když poprvé slyšela jméno nového papeže, vůbec netušila, o koho se jedná. Ale jako mnoho jiných si mě získal už svým pozdravem po zvolení: „Buona sera.“ Ačkoli jsem se kromě generálních audiencí s papežem osobně nesetkal, silně ovlivnil můj kněžský život. Ve svých postojích, katechezích i encyklikách odkrýval nové hlubiny evangelního poselství. Pro mě, mladého kněze, se stal hned po svém nástupu hlubokou inspirací, motivací jít vpřed a hledat nové cesty v hlásání radostné zvěsti. Slova papeže Františka mě budou provázet i po jeho odchodu.

Monika Klimentová, vedoucí oddělení komunikace ČBK a tisková mluvčí CCEE 

V průběhu návštěvy ad limina v roce 2021 jsem se s papežem Františkem setkala během generální audience, při níž jsme s kolegy ze sekretariátu ČBK doprovázeli tvůrce oficiálních darů pro Svatého otce. Tehdejší velvyslanec Václav Kolaja domluvil, že se s naší skupinou papež vyfotí. Předem nás upozornil, že by bylo dobré upoutat papežovu pozornost, aby se s námi chvíli zdržel, prý to funguje. Když chtěl papež František po pořízení společného snímku jít dál, dovolila jsem si na něj italsky zavolat: „Svatý otče, nechoďte, pojďte ještě za námi.“ Dodnes nechápu, jak jsem v sobě dokázala najít takovou odvahu (nebo spíš drzost). Papež František se skutečně otočil, vrátil se a poměrně dlouho si s námi povídal. Vyjádřil také přání navštívit Prahu, protože mu údajně všichni říkali, že je to nejkrásnější město na světě, a nikdy u nás nebyl. Mrzí mě, že jsme mu toto přání nesplnili. Další den jsem měla možnost se s papežem setkat ještě jednou a moc mě potěšilo, že si mě z předchozího dne pamatoval.

P. Bernard Ondřej Mléčka, františkán, farní vikář v Brně-Husovicích 

Při krátkém setkání s papežem Františkem mě překvapily jeho schopnost naslouchat i smysl pro humor. Ten den mu nebylo dobře. Přesto mě přivítal vtipem: Tak velký „menší bratr“? Když jsem mu svěřil těžkosti s prosbou o požehnání, ještě chvíli poté mě povzbuzoval. František mě inspiroval v mnohém. Zní mi hlavou jeho citát, že chce raději církev zraněnou a špinavou, která vychází ven a hledá nové cesty evangelia, než uzavřenou. Nemůžeme být jako křesťané jenom zavření do sebe. Smyslem naší existence je být tady pro druhé, zprostředkovat Boží moc, rozvazovat pouta, předávat naději, že Bůh chce žít v našich životech. Právě téma naděje, jež papež František vyhlásil na letošní rok, mi přijde klíčové. Mnoho lidí přestalo po Bohu toužit, protože nedoufají, že by s ním mohli mít důvěrný vztah.

Klára Němcová, katolická influencerka a autorka instagramového účtu @kafcosesvatymi 

Vzpomínám si, jak jsem poprvé četla Christus vivit (apoštolskou exhortaci Kristus je živý – pozn. red.). Slova papeže Františka mě velmi oslovila, úderně a výstižně formuloval důležité myšlenky, které zasáhly mé srdce tam, kde bylo třeba. Jedna věc je vidět papeže v televizi a druhá je číst jeho myšlenky, a tak poznávat, jak k němu mluví Bůh. Vzpomínám na osobní setkání v roce 2019, o výročí svatořečení svaté Anežky České, během středeční audience a potom vždy na Světových dnech mládeže a při návštěvách Říma. Jsem ráda, že papež František může být nejen vzorem mně, ale i mnohým dalším mladým lidem, které inspiroval svou pokorou a mladým srdcem.