Vydání: 2021/24 Plzeňská katedrála se otvírá, 8.6.2021, Autor: Jiří Macháně

Příloha: Doma 24

Teorie je to krásná, praxe však bývá trnitá. Zvláště pak, když se návyk přistupovat ke svátosti smíření pravidelně a relativně četně v některých rodinách vytrácí. „A k tomu brácha, ségra i rodiče chodí ke zpovědi se stejnými nervy a výrazem jako k zubaři,“ zdůvodňuje desetiletý Pavel, proč se ani jemu dvakrát moc nechce. Zkušenost však ukazuje, že chodit ke zpovědi je neméně užitečné a prospěšné jako chodit na preventivní kontroly k dentistovi. Svátostí smíření totiž udržujeme blízkost Bohu. Katechismus ji nazývá také „svátostí obrácení“, „návratem k Otci“, se kterým obnovujeme svůj vztah, když ve zpovědi hledáme a nalézáme odpuštění svých hříchů. „Jenže ty se mi přiznávat obvykle moc nechce a tím méně je vyjmenovávat všechny pohromadě a nahlas,“ dodává Pavel.
Čisté srdce znamená radost
Jak říká blanenský kněz Jiří Kaňa, ve farnosti se snaží, aby děti už od první zpovědi zažívaly, že s čistým srdcem se dělá všechno krásné a dobré ještě lépe. „Jde o to, aby cílem bylo jak čisté srdce dítěte, tak radost z toho, že můžeme spolupracovat s Pánem Ježíšem. Duchovním účinkem svátosti smíření je také smíření s církví, což přeloženo pro děti znamená i smíření s blízkými, a pak i radost z obnovené blízkosti s Bohem i lidmi,“ zdůrazňuje P. Kaňa a dodává: „Je důležité spolupracovat především s rodiči, ale i s kamarády a dalšími, kteří tuto motivaci podporují. Ocenit děti a pochválit, co dobrého se jim v jejich jednání daří. Dítě by mělo poznat, že naším úkolem není jen zabývat se hříchy, ale tím, co je krásné a dobré a s hříchy zacházet jako s překážkou, kterou umí odstranit jen Pán Ježíš.“
Kající bohoslužby
Vytrvat v něčem je pro děti velmi těžké a potřebují podporu, zdůrazňuje P. Kaňa: „Každý to známe ze svých zpovědí. Znamená to jednat na úkor vlastního pohodlí. Motivace dělat něco dobrého musí být silnější, než touha po komfortu nebo polovičatosti,“ vysvětluje kněz. V Blansku proto nachystali pro děti i mládež zvláštní program. „Posunuli jsme svatou zpověď od ryze individuální záležitosti do společenské roviny. Zkrátka ke svátosti smíření jsme pozvali děti i mládež při společné akci, kterou jsme nazvali ‚kající bohoslužby‘,“ popisuje P. Kaňa. Děti se při nich sešly postupně podle věku – od těch nejmenších, které s touto svátostí teprve začínají, až po mládež. A vždycky ti starší pomáhali s organizací bohoslužby pro ty mladší, od prvního stupně základní školy až po středoškoláky. „Měli jsme společné zpytování svědomí ve skupinách podle věku. Pak ti starší zpívali s dětmi během udělování svátosti smíření písničky. Děcka se tak spojila a vzniklo prima společenství,“ vysvětluje kněz. Zatímco starší děti a mládež přicházeli sami, mladší školáky doprovázeli obvykle rodiče.
Pro všechny malé děti, které se obávaly, že by přípravu ke svátosti smíření nezvládly, připravila pastorační asistentka Vendula Zachovalová zpovědní zrcadlo se smajlíky (nabízíme níže i čtenářům KT). A ty nejmenší při zpytování svědomí také vedla.