Vydání: 2019/28 Velehrad: Dávejme ze sebe to nejlepší, 9.7.2019, Autor: Karolína Peroutková

Příloha: Doma 28

„Nakresli mi beránka!“ uslyší o prázdninách často rodič malých školáků. Nezbývá než popadnout nejbližší pastelku a kreslit. Napoprvé to není ono, napodruhé také ne, tak snad napotřetí... Je umění vyhovět dětským přáním. Právě čas volna nám ale dává prostor více naslouchat těm nekonečným prosbám typu „ukaž mi to, co zatím neumím“. A můžeme přidat: vyzkoušejme spolu to, co jinak neděláme, podívejme se spolu tam, kam obvykle nehledíme – podívejme se spolu na hvězdy!
Platí, že kolik péče takovému pohledu věnujeme, tolik také dostaneme. Jak moc jsme se předtím natrápili s beránkem? Podařilo se nám ho nakreslit tak, aby jej dítě poznalo?
A zná naše dítě vůbec spisovatele Antoina de Saint-Exupéryho, dovedli jsme jej k příběhům Malého prince?
Kameny jako základ pro naše pozorování hvězdné oblohy a tázání
Jistý druh trpělivosti, bázlivosti před neznámem a touhy po poznání jsou kameny, které je snad těžké sbírat, ale jsou základem pro popolezení výš. Jak krásně se nám pak bude dívat na hvězdnou oblohu – už pár metrů od země!
Ovšem jak potom popolézt dál, když se dítě ptá po vyšších, vzdálenějších a hlavně temnějších cílech? Na další metry už si sami nevystačíme. Poradí proto přední český astronom Jiří Grygar (viz anketa).
Trpělivě odpovídejme na zvídavé dětské otázky
Soustředěný pohled a ticho noční oblohy vede každého k respektu před neznámem, před rozdílem mezi nepatrným a nekonečným. A když se pak dítě zeptá, co v té ohromující hloubce vlastně lidé hledají, překvapí svou odpovědí v rozhovoru níže astronom a jezuita Pavel Gábor.
Možná budeme mít štěstí a dítě se pak bude ptát dál, nepřestane s otázkami – a máme vyhráno. Nebo spíš na něco zaděláno?