Vydání: 2018/3 Břevnov má nového opata, 16.1.2018, Autor: Jiří Zajíc

Příloha: Perspektivy 4

Myslím, že je důležité se pokusit podívat se na důvody tohoto „zapomnění“. Začnu důvodem pozitivním, byť prozrazujícím o naší době, jak přemíra informací znehodnocuje využití i těch nejdůležitějších. František totiž svou exhortací o lásce v rodině vytvořil encyklice mimořádně silnou konkurenci, takže diskuse se nyní soustřeďují hlavně tímto směrem. Doplatila na to ale pozornost věnovaná neméně akutním záležitostem v Laudato si’.
František marxista?
Po prvotním překvapení, co to vlastně papež svou encyklikou udělal (neboť takto komplexně pojatý dokument se v sociálním učení katolické církve dosud neobjevil), se nejdřív ozvali ti, kterým „šlápl na kuří oko“ konstatováním, že mezi vědci je vysoká shoda ohledně přesvědčení o jasném vlivu lidí na změnu klimatu. Ale papež opakovaně zdůrazňoval, že jeho encykliku není možné chápat úzce jako „ekologickou“, nýbrž jako sociální v nejširším slova smyslu – tedy , včetně všech živých tvorů (ve svém článku pro KT ze srpna 2015 jsem ji nazval ). A reakce se časem dostavila: papež František je prý ve skutečnosti marxista, dědic zavržených učení teologie osvobození. Neustále mluví o penězích a strefuje se do současné podoby kapitalismu.
Když František mluví o penězích, pak skoro vždycky jako o „božstvu současné konzumní společnosti“, kterému je třeba se přestat klanět. Marxistického v tom není nic. A co se týče kritiky kapitalismu? Jan Pavel II. ve své encyklice z roku 1991 se nejprve zeptal: Na to odpověděl, že pokud se tím myslí systém tržního hospodářství, pak pro oblast hospodářství je to v pořádku. A pokračoval:
A hned dodal proč: V rozvojových zemích dochází stále ke krutému vykořisťování a v zemích rozvinutých ke spoustě nespravedlností a odcizení. Takže Jan Pavel II. uzavírá: (čl. 42) Popisuje tu tedy přesně onu neoliberalistickou verzi kapitalismu, která od konce 80. let vítězně táhne světem.
Ve 3. kapitole Laudato si’ se jí František věnuje podrobně a ukazuje, že její kořen je v materialistickém přesvědčení – označuje ho jako . A myslí tím nebezpečný způsob myšlení i prožívání postavený na víře, že technika a ekonomie nám poskytují jediné opravdu přiměřené přístupy ke skutečnosti.