- Katolický týdeník

Kapela v čele s autorem, kytaristou a zpěvákem Jiřím Nohelem se cíleně věnuje regionálním tématům, zpívá poetické texty o konkrétních vesničkách, křížích v polích, březích řek a brázdách. Při poslechu nového alba, jehož název Šlépěje nejbližší toto sepětí s rodným krajem podtrhuje, se posluchač projde krajinou kolem Holubí Zhoře, pozoruje jívy u potoka v Uhřínově, kolem strmých břehů hledá pozůstatky zaniklého Chudobína a za časného rána kráčí se smutečním průvodem planých jabloní k Petrkovu, zaslíbenému místu českého básnictví.
Ostatně Nohel, jehož písňové texty nemají daleko k poezii, přiznává i inspiraci dalšími básníky. V jeho tvorbě se opakovaně objevuje Demlův Tasov a výrazné písni s refrénem „Odpusť mi, lásko“ dal název Dopis Janu Zahradníčkovi.
Jiří Nohel však není jen písničkářem krajiny, ale také básníkem tradičního vztahu člověka k Bohu. Do své Modlitby za jeřabiny u cest („Prosím Tě, Bože, za jeřabiny, za všechny posly nového jara, za hejna kvíčal na těle podzimu, za zemi, co se stará“) shrne celoroční přání mnoha generací svých předků. A v písni s názvem Advent propojuje předvánoční naději s velikonoční symbolikou: „Ve stodolách láme se čas, láme se chléb v prázdném domě.“
Téma každé ze čtrnácti písní nového alba by vydalo minimálně na povídku – i v tom se Jiří Nohel blíží regionálním spisovatelům. Přitom se nezaměřuje výhradně na svůj rodný kraj. Tak jako v minulosti složil silnou píseň o řece Opavě, nyní podniká výlety k jihočeským tokům Malše a Lužnice. Důležité však nejsou souřadnice, ale schopnost vykreslit krajinu do posledních detailů a tento obraz převést do řeči hudby. Ta má podobu akustického folku s výrazným podílem melodických nástrojů (housle, flétny) a zdravě konzervativním textům sluší. Zvlášť když kapela umí pracovat s kontrastem mezi kapelníkovým naléhavým zpěvem a instrumentální složkou.