- Katolický týdeník

Manžel Ljuby Václavové, skladatel, hudební režisér a dramaturg; od roku 1991 také výrobce audiovizuálních pořadů. Od roku 1995 spolupracuje na scénářích své ženy a komponuje hudbu k inscenacím a filmům. V současné době pracuje na projektu o Paříži v divadle Viola.

Pouštíte si muziku podle nálady?
Ano a vůbec nezáleží na žánru. V určité chvíli si pustím klasickou hudbu, jindy jazz, ale i populární hudbu první poloviny minulého století. Někdy mne ale popudí, když slyším, jak se dobré hudby zneužívá jako doprovodu ke špatnému filmu. Nedávno jsem například zahlédl reportáž o stavbě čističky na Vltavě. Její tvůrce chtěl své dílko nějak „povýšit“, tak tam nechal hrát úryvky Smetanovy Vltavy. A nebyl první. Tato symfonická báseň také jednou posloužila jako hudební kulisa ve stejnojmenném filmu o vojenskému cvičení spřátelených armád Varšavské smlouvy. Jeden můj kolega tyto případy vtipně glosoval: „Děláte-li film o Florencii, asi nebude vhodné použít Florentinský pochod od Julia Fučíka.“

Jak vnímáte víru v Boha?
Jako dítě jsem chodil ve škole na náboženství, které vyučoval evangelický farář. Předčítal nám příběhy z románu Srdce, který napsal Edmondo de Amicis a myslím, že tehdy jsme poprvé slyšeli pojmy jako láska k vlasti, čest, zbabělost a také statečnost. A protože byl pan farář zároveň nimrodem, učil nás poznávat přírodu a vážit si jí. Po druhé světové válce vyšla kniha s názvem Desatero, kde v deseti novelách od předních světových autorů (například Mann, Maurois, Bromfield a další) bylo ukázáno, jak nacismus porušil všech deset přikázání. Po jejím přečtení si člověk uvědomil, co každé přikázání znamená a co přináší jeho porušení. Díky tomu jsem pochopil, že Desatero je základem naší civilizace a že je nutné, aby ho každý člověk dodržoval.

Jak podle vás televize ovlivňuje děti a jejich zdravý vývoj?
Myslím, že velmi. Já bych zakázal vysílání filmů, kde se objevuje násilí. To, co děti uvidí, potom samy bezelstně opakují, a tak začnou násilí považovat za normální. V jednom našem dokumentu jsme dali otázku dívce, která týrala zvířata a byla za to potrestána, zda to bude ještě znovu dělat. Odpověděla, že ne. Proč? Prý proto, aby nemusela do pasťáku. Takže vůbec nepochopila zrůdnost svého skutku. Uvažovali její rodiče o tom, jak ji vychovali?