Vydání: 2019/17 Obnova pokladu křesťanství, 23.4.2019

Příloha: Doma 17

Svátek sv. Jiří (24. dubna)

Každý máme nějaké jméno, a to moje „Jirka“ se mi líbí čím dál víc. Nebylo to tak vždycky. Když jsem byl malý, nemohl jsem snést, když mi spolužáci říkali: „Jirka Sirka Bublinka / má tatínka Hurvínka / a maminku Špejblici, / vozili se na lžíci.“ Pak jsem se s tím ale vyrovnal, Jirkové musejí přece také něco vydržet – zvláště když ten, po kterém mají své jméno, vydržel mnohem více.
Ano, svatý Jiří, toho mám na mysli. Nevíme o něm zrovna moc, protože žil hodně dávno před námi. Víme však, že byl čestný a odvážný, pro víru obětoval dokonce svůj mladý život. Kdo to dneska dokáže? Protože je svatý, víme také to, že je v nebi. Jestli se tam dostanu i já, těším se na to, že se s ním setkám a zeptám se ho, jak to bylo s tím drakem. Jistě to zobrazení, jak s ním sv. Jiří bojuje, znáte. Co mi asi řekne? To nevím, ale líbí se mi, co řekl o draku jiný Jirka, dnešní nejznámější nositel tohoto jména na světě. Tím je papež František, civilním jménem Jorge Maria Bergoglio. Na jeden dětský dotaz, proč Bůh neporazil ďábla, odpověděl: „Bůh ve skutečnosti ďábla porazil, a to na kříži.“ A pak přirovnal ďábla k velkému a strašnému drakovi z pohádek. Princ draka zabije, jenže ten svým dlouhým ocasem i nadále seká a může ještě napáchat dost škody.
To je velmi zajímavé, co? Je to vlastně výzva, abychom – ať už Jirkové či jiní – také statečně bojovali za dobré a svaté věci a neděsili se, když nás přitom někdo sekne nebo škrábne.