- Katolický týdeník

Dokumentární film Jany Ševčíkové Opři žebřík o nebe, který právě přichází do kin, je podmanivým portrétem slovenského kněze P. Mariána Kuffy. Jeho nasazení pro lidi na okraji bere dech.

Vydání: 2015/5 Latina na ústupu?, 27.1.2015, Autor: Lukáš Jirsa

Příloha: Perspektivy 5

Slovenský kněz Marián Kuffa je v jistém smyslu celebritou. Bylo o něm natočeno již několik dokumentů a v minulém roce se do českých kin dostal celovečerní snímek Všechny moje děti Ladislava Kaboše. Zatímco ale kratší snímky většinou zůstávaly na úrovni oslavného portrétu a Ladislav Kaboš se soustředil spíš na romskou komunitu, jíž Kuffa pomáhá, film Opři žebřík o nebe přichází s plastickým a vícevrstevným portrétem nejen kněze samotného, ale také lidí v nouzi, o něž se P. Kuffa stará na své faře v Žakovcích pod Tatrami.

Místo Božího milosrdenství

Režisérka Jana Ševčíková patří k mediálně nenápadným, ale o to oceňovanějším solitérům na scéně českého dokumentárního filmu. Točila v Rumunsku, Arménii i Japonsku a nikdy si nevybírala jednoduchá témata. Vždy měla zájem o základní otázky života včetně víry či lidského utrpení. Nejinak tomu je v jejím nejnovějším snímku, o němž hovoří jako „o návratu ke kořenům“, a to zajisté nejen proto, že s katolickým knězem Kuffou sdílí společnou víru.

Jeho faru v Žakovcích, kterou obývá na dvě stě padesát lidí z okraje společnosti (bezdomovci, bývalí vězni, někdejší narkomani, mladí lidé vyšlí z dětských domovů), popisuje jako místo, kde se člověk setkává s Božím milosrdenstvím.

P. Kuffa díky své energii a charismatu dokázal vybudovat cosi jako záchrannou síť pro nejpotřebnější. Místo, kam může kdokoli přijít, místo začátku nového života či alespoň pokusu o něj, místo, kde tím nejdůležitějším není Marián Kuffa, nýbrž ti, kdo sem přicházejí s nadějí na změnu života. Je to místo vystavěné na důvěře v Krista, k němuž v Žakovcích nevedou teologické disputace, nýbrž pravidelný režim, manuální práce a modlitba.

Při sledování P. Mariána Kuffy a jeho svěřenců si divák nemůže nevzpomenout na slova papeže Františka o zraněné a ušpiněné církvi, protože právě tento étos je Žakovcům nejvlastnější. Místo zde nalézají ti, kteří jinde přijímáni nejsou. I jim dává autorka dokumentu slovo. Můžeme tak sledovat bývalého gamblera, jenž kvůli své vášni ztratil rodinu, nebo alkoholika, který se opakovaně snaží zbavit závislosti, a Žakovce jsou pro něj místem poslední záchrany, kde by snad ještě mohl dokázat se svým problémem hnout.

Život do krajnosti

Jana Ševčíková na filmech úzce spolupracuje s kameramanem Jaromírem Kačerem, který opět dokázal, jak důležitá je vizuální stránka vyprávění i pro ty nejintimnější příběhy lidské duše. Monumentální záběry P. Mariána Kuffy prohánějícího se po rozlehlé pláni s Vysokými Tatrami v pozadí či zemité zachycení tvrdé práce Kuffových „hochů“ dávají celému příběhu jak potřebné zasazení do konkrétního tady a teď, tak stejně potřebný přesah, zde vyjádřený drsným i krásným prostředím úpatí slovenských hor.

Marián Kuffa žije do krajnosti pro druhé, a nejspíš i proto dokáže svým životem tolik lidí oslovit. „On sám říká: Kdo projde mou farou, zůstane ve mně. A já mám pocit, že to platí i obráceně: Kdo byl na jeho faře a setkal se s ním, zůstane tam v jistém smyslu navždy,“ prohlašuje režisérka Ševčíková.