Michal Truschan je po otci Čech a po matce Slovák. Hovoří slovensky, ale písňové texty píše v češtině. Se svou kapelou Divozel, založenou před lety v Košicích, kdysi zvítězil na festivalech Zahrada a Porta. Letos na jaře vydal sólové album a uspořádal koncertní turné po českých a slovenských městech. Když jsme se setkali v Brně, postěžoval si, že folkových festivalů u nás ubývá. Zahradu, kde se setkávala špička žánru s mladými objevy, v posledních čtyřech letech nic nenahradilo.

Nemyslím, že by festivalů ubývalo. Folkový veletrh srovnatelný se Zahradou už u nás sice neexistuje, ale poptávka je dnes spíše po multikulturních akcích pro celou rodinu. Druhý ročník Hradeckého slunovratu v Hradci nad Moravicí například letos nabídl exkluzivní hudební program, k tomu poezii, výstavy, diskuse s osobnostmi, ale také netradiční občerstvení. Hudbu s gastronomií a programem pro děti propojuje i mnohem větší festival United Islands v Praze se vstupem zdarma. Areál v Ostravě-Vítkovicích se pak během Colours mění na ne úplně malé město s bohatou nabídkou občerstvení, s obchůdky, bankomaty, atrakcemi pro děti a především opět s hudbou, divadlem, poezií a diskusemi. U hudby pak vůbec není důležité, zda jde o folk, jazz, alternativu, blues nebo to lepší z rocku a popu.

Vedle toho pochopitelně existují tradičněji pojaté akce jako Mohelnický dostavník nebo východočeský festival Folkové chvojení. Naopak Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou navzdory svému názvu vidí folk v celosvětovém kontextu jako akustickou hudbu všech myslitelných odstínů, nabízejí tematické večery i hlavní téma celého týdne (letos O odvaze) a připravují pro návštěvníky dosud neslýchaná hudební spojení. A opět nejde jen o hudbu – v Náměšti je součástí Folkových prázdnin odborné kolokvium, rozpravy o hudbě, tančírna a obří festival výtvarných, tanečních a hudebních dílen.

Všechny zmíněné akce pochopitelně odrážejí vkus svých dramaturgů. Někteří z nich řadu let cestují po světě a vyhledávají to nejlepší na zahraničních pódiích a hudebních veletrzích, jiní dlouhodobě sledují domácí scénu a zvou interprety, kteří jsou jim milí. Ostatně i kapely, které kdysi soutěžily na Zahradě o divácké ceny, si vybíral prostřednictvím konkurzu dramaturg Michal Jupp Konečný. Výjimkou zůstává Porta, která si udržela propracovaný systém oblastních kol, kdy soutěžící hodnotí a finalisty vybírá odborná porota. O tom, že Porta se dnes neomezuje jen na tradiční folk, vypovídají letošní výsledky brněnského a jihomoravského kola. V Brně se během dvou dnů představilo třicet kapel a byla to možná žánrově nejpestřejší soutěžní přehlídka, které jsem se kdy zúčastnil. Do finále (proběhlo v Řevnicích u Prahy krátce před vydáním tohoto čísla) postoupily formace Acoustic Fields a Korajunglejazz. V první hrají lidé se zkušenostmi s elektronickou hudbou, druhá se inspiruje hudbou západní Afriky.

Festivaly už opravdu nejsou, co bývaly. Jsou pestřejší, méně svazují hudbu do žánrových škatulek a také na posluchače kladou větší nároky. Je totiž třeba odvážně odhodit předsudky a zkusit se nechat oslovit něčím, co ještě neznáme. Stojí to za to.