Silueta Radhoště s vysílačem a cyrilometodějskou kaplí je důvěrně známá každému, kdo projíždí Moravskou branou nebo Valašskem. V Beskydech ale najdeme i další místa spjatá s věrozvěsty - Hrčavu a Dolní Tošanovice ve Slezsku a Bílou-Hlavatou a Čeladnou na Moravě. Dělení na Moravu a Slezsko zde není bezpředmětné.

Zatímco na moravském venkově se cyrilometodějská tradice oživovala už během 19. století v souvislosti s národním obrozením a dílem kněze-buditele, teologa a sběratele lidových písní Františka Sušila, do Těšínského Slezska přišla se zpožděním. „Těšínsko nepatřilo do olomoucké arcidiecéze, nýbrž do vratislavské,“ připomíná David Pindur, historik z Muzea Těšínska. „Ve druhé polovině 19. století se sice cyrilometodějský kult začal na Těšínsku prosazovat u českého obyvatelstva, ale nebyl tady úplně domácí. Naplno se rozvíjí až v meziválečném období po rozdělení Těšínska,“ upřesňuje. Až tehdy začaly pronikat cyrilometodějské obrazy do kostelů ve slezské části Beskyd - třeba do Dobratic či Skalice. Největší pozornost cyrilometodějský kult nicméně získal na Hrčavě, obci u dnešního trojmezí Česka, Slovenska a Polska.

Kostel u trojmezí

Náhorní obec kousek od česko-slovensko-polského trojmezí získalo po první světové válce Polsko, s nímž měla pastevecká osada nejlepší spojení. „Místní obyvatelstvo ale z naprosté většiny deklarovalo českou národnost, což byl v okolí velký unikát,“ poznamenává historik. I proto získalo Hrčavu po úpravě státní hranice roku 1924 Československo - další desítky let ovšem chybělo silniční spojení s blízkým městem Jablunkov.

Mladý československý stát i české spolky věnovaly malé obci pozornost. „Byla to i příležitost deklarovat čechoslovakismus v praxi, protože do nejbližší slovenské obce Čierné pri Čadci je to z Hrčavy jen tři kilometry dolů do údolí,“ uvažuje David Pindur. Kromě školy tak ve vsi vznikly hřbitov a kostel zasvěcený patronům blízkým Čechům i Slovákům - sv. Cyrilu a Metoději. Stalo se tak krátce po 1 050. výročí Metodějova úmrtí.

Funkcionalistické lítačky v kostele

Brněnský architekt Karel Nahůnek navrhl hrčavský dřevěný kostel tak, aby byl viditelný už zdálky - z Polska i Slovenska. „Spojuje v sobě tradici beskydských dřevěných kostelů s prvorepublikovým designem - kazetovým stropem nebo dveřmi lítačkami,“ ukazuje historik na prosklený vstup, který známe spíše z prvorepublikových úřadů či spořitelen.

Stavbu financovala Slezská matice osvěty lidové - spolek hájící zájmy českého etnika na Těšínsku. „Slavnost posvěcení kostela 5. července 1936 se stala národní oslavou. Liturgické nádobí věnovalo Ministerstvo školství a národní osvěty. Šlo o kopii sady, kterou předtím darovali do kostela v Naardenu, kde je pohřben Jan Amos Komenský. Oltářní koberec pak financoval zemský prezident Jan Černý,“ jmenuje Pindur. Kostel posvětil Mons. Stanislav Weissmann - komisař vratislavského arcibiskupa pro české Těšínsko, který sídlil v Karviné.

Hlavní událostí v liturgickém roce se stala cyrilometodějská pouť, na kterou přicházeli také věřící z okolních slovenských nebo polských obcí. Pravidelné mše se měly v kostele slavit přinejmenším jednou za měsíc, a to s českým kázáním a zpěvy. Svatby, pohřby a křty byly častější.

V Jurkovičově stylu

V Beskydech dnes cyrilometodějský odkaz nesou i dvě roubené kapličky stavěné a zdobené ve stylu architekta Dušana Jurkoviče. Toho v kraji proslavily ikonické Pustevny na Radhošti. V lesích bývalého hukvaldského panství hospodařili arcibiskupští lesníci (stejně jako dnes), a církev proto do horské krajiny postupně vsazovala kříže, kostely i kapličky. Přáli si to olomoučtí arcibiskupové, kteří ve „svých“ lesích rádi trávili volné dny.

„Počátky nynější kaple na Hlavaté souvisejí s osobností arcibiskupa Antonína Cyrila Stojana. Na jeho osobní náklad vznikla u osady na Hlavaté v letech 1923-24 kaple v duchu staveb Dušana Jurkoviče. Dokončení se ale Stojan už nedožil, a kapli tak v září 1924 posvětil jeho nástupce, arcibiskup Leopold Prečan,“ přibližuje historik Pindur a přidává perličku: do roku 1948 mohli poutníci z Bílé na Cyrila a Metoděje využít zdarma arcibiskupskou lesní dráhu, která je po kolejích vyvezla z údolí do výšky 720 metrů nad mořem. Tradice v časech komunismu postupně utichla, avšak od 5. července 1989 na Hlavaté znovu doprovází každoročně poutní mši dechová hudba z Horní Bečvy.

I na Horní Čeladné nechal kapli s vodním pramenem vybudovat olomoucký arcibiskup Prečan. Původně ale bylo místo zasvěcené sv. Anně. „Po válce se vědělo, že situace nebude růžová. A místní učitel Parma nechal do přístřešku nad pramenem vložit mozaiku s obrazem sv. Cyrila,“ popisuje zdejší farník Jaroslav Kozel. Jméno Cyrilka tak bylo na světě. Dřevěné stavby tak tak přežily čtyři komunistické dekády a roku 1990 na Horní Čeladné začala skutečná cyrilometodějská poutní tradice. Až od té doby proto na kapličce visí obraz obou věrozvěstů. I zde je inspirace Jurkovičem patrná - barevné zdobné prvky na sloupoví a červená srdíčka na dveřích.

Ojedinělá kaplička z 50. let

Další cyrilometodějská kaple stojí v Dolních Tošanovicích na Těšínsku. „Zajímavá je především dobou vzniku. Místní ji totiž postavili v letech 1951-52, tedy v době tvrdého stalinismu,“ zmiňuje David Pindur. Tehdejší domaslavický farář František Havlas a tošanovický kaplový výbor domluvili s místním národním výborem, že kaple nahradí zchátralou dřevěnou obecní zvoničku. Stala se zřejmě jedinou sakrální stavbou, která v regionu na počátku 50. let vznikla. Na všech čtyřech místech budou cyrilometodějskou pouť slavit i letos 5. července - na Hrčavě v 9 a v 11 hodin, v Dolních Tošanovicích v 10 hodin, na Hlavaté v 10 hodin a u čeladenské Cyrilky v 17 hodin.