- Katolický týdeník

KOMENTÁŘ P. Benedikta Mohelníka OP
Existují křesťanské hodnoty? Zcela jistě existují postoje, způsoby jednání, kritéria posuzování apod., které vyrůstají z dlouhé a sdílené zkušenosti života podle evangelia. Pokud se takové principy staly obecně přijímanými, můžeme snad mluvit o křesťanských hodnotách ve společnosti. Měli bychom ale být velmi opatrní, když o nich slyšíme mluvit v kontextu politického zápolení. Sousloví křesťanské hodnoty nemá vlastně žádný určitý obsah. Ze strany církevní tradice se nenabízí žádné vymezení, které by se dalo převzít nebo na ně odkazovat, protože žádný seznam křesťanských hodnot neexistuje.
Bylo by tedy na politicích vysvětlit, co oněmi křesťanskými hodnotami myslí. Vždy se ale nanejvýš dočkáme výčtu několika sloganů, jejichž smysl není o nic zřejmější. Sám pojem křesťanské hodnoty je tedy v důsledku jen prázdná slupka. Věřící člověk si díky slovu „křesťanské“ spontánně dosadí skutečnosti jemu drahé. Na tuto vějičku se pokoušejí političtí hokynáři polapit voliče-křesťany. Ovšem jiní lidé tímto pojmem zastřeší postoje, které jsou učení evangelia na hony vzdálené. Je zde velké riziko, že politici jednoduše ukradnou a zneužívají křesťanský slovník.
Lze se vůbec nějak orientovat? Na prvním místě je náš osobní vztah k Ježíši Kristu, našemu Pánu. Jsme jeho učedníky, a proto nasloucháme jeho učení a snažíme se ho promítnout do svého života jak osobního, tak do vztahů k jiným lidem. Souhrnně řečeno, usilujeme o ctnosti a život podle nich. U obecně pojímaných tzv. křesťanských hodnot se může velmi snadno tento klíčový osobní rozměr úplně vytratit. „Hodnoty“ pak představují spíše něco jako vnější systém, nebo dokonce ideologii, která má sloužit k formátování lidí a společnosti zvenku. S tím je spojený nátlak a vynucování, které jsou evangeliu cizí. Něco zcela jiného jsou nezbytné prostředky, jimiž stát vynucuje dodržování zákonů.
Soudržnost, nebo bariéry
Mnoha lidem, kteří se zaštiťují křesťanskými hodnotami, ani nepřijde na mysl, že by o náročné požadavky evangelia měli usilovat především na osobní rovině. Pro křesťana je důležité položit si otázku, k jakým konkrétním ctnostem povzbuzuje ten který hlasatel křesťanských hodnot. Jde mu o spravedlnost, solidaritu, milosrdenství, soucit, soudržnost vztahů ve společnosti? Anebo se jen snaží vyvolat strach, podporovat individuální a kolektivní sobectví, stavět bariéry mezi lidmi?
S křesťanskými hodnotami se často spojuje jejich obrana, což úzce souvisí s právě zmíněným strachem. Papež sv. Jan Pavel II. začal svůj pontifikát výzvou: „Nebojte se!“ Chtěl tímto způsobem vyjádřit podstatu evangelia. Stejná slova řekl po svém vzkříšení Ježíš učedníkům, které posílal hlásat radostnou zvěst všem lidem, protože všechny lidi svou smrtí vykoupil. Jako křesťané se nemůžeme nechat zatáhnout do něčích bojů za obranu vlastních pozic. Zcela jistě máme ve světě, v sekulární společnosti prosazovat ducha evangelia, ovšem „s mírností a uctivostí a s dobrým svědomím“, jak radí apoštol Petr. A papež František encyklikou Fratelli tutti nabídl perspektivu bratrství všech lidí, s níž se má křesťan dívat na současný složitý a rozdělením nemocný svět.