Český lev sice prošel v posledních dvou letech proměnou, když po sporech odešel výkonný ředitel ČFTA Petr Vachler (a s ním k radosti „masožravců“ skončily rauty ve vegetariánském duchu), ale jak ukázal též poslední dvaadvacátý ročník, podruhé uskutečněný v akusticky problematické Dvořákově síni Rudolfina, značné problémy zůstávají a odpovědnost nyní nese nová výkonná ředitelka Tereza Rychnovská. Stále není jasné, kolik ctihodných akademiků se obtěžuje celoroční produkci vidět a nakolik dá na pověst a jména kamarádů bez ohledu na kvalitu výkonu. Zároveň by mě docela zajímalo, jak se například účastní hlasování členové Jiřina Bohdalová nebo Vladimír Železný.

Letos byl nejkřiklavějším případem snímek Andrey Sedláčkové Fair Play, který se zabýval dopingem v tzv. socialistickém sportu. Akademici ho vyslali coby českého zástupce do boje o Oscara, přidělili mu patnáct nominací a nakonec nevyhrál nic, s výjimkou Ceny fanoušků a nestatutární ceny za nejlepší plakát… Zvláštní to schizofrenie.

Stejnou slepotu projevili, když naprosto opomněli vynikající a překvapivý debut dosavadního herce z puberťáckých komedií Jiřího Mádla Pojedeme k moři. Z hlediska politické korektnosti lze jen uvítat, že snímek Petra Václava Cesta ven s tématem obtížného zařazování romských spoluobčanů do života zvítězil v kategorii nejlepšího filmu a režie. Ale opravdu byla autentická neherečka Klaudia Dudová natolik dobrá, že předčila své profesionální nominované kolegyně?

Upocená hra na malý český Hollywood vyvrcholila trapasem v přímém přenosu České televize, když se na pódiu objevil údajný americký hvězdný host Jim Carrey, kterému toporná moderátorka navíc říkala John, což pak s vážnou tváří obhajoval autor koncepce Jan Svěrák i mluvčí České televize Alžběta Plívová a teprve s několikadenním zpožděním se omluvili, že se stali terčem „kolosálního kanadského žertíku“. V dobách internetu, kdy si každý mohl ihned porovnat tvář nejapného dvojníka s hercem!

Neslaně nemastně vyšel i nápad, aby České lvy tentokrát předávali naši přední lékaři (ani jedna paní doktorka, prosím pěkně!). Někteří byli vtipní, jiní méně. Jak jízlivě poznamenal ve svém komentáři jistý kolega, příště možná dojde na biskupy. A tak jedním z mála světlých bodů byla sebeironická „děkovačka“ režisérky Drahomíry Vihanové, kterou dekorovali za mimořádný přínos naší kinematografii, a důstojná přehlídka filmařů, kteří nás loni opustili.

Otazníků po letošním ročníku Českých lvů by se dalo nakreslit ještě víc. Název vítězného snímku jako by symbolizoval směřování akademiků. Kudy vede cesta ven ze stavu, kdy jsou prestižní filmové ceny stále krajně nedůvěryhodné?