Vydání: 2020/13 Velikonoce na obrazovkách, 24.3.2020, Autor: Vojtěch Novotný

Příloha: Perspektivy 13

Celý proces byl projevem agresivního proticírkevního postoje komunistického režimu. Katolická církev, vedená a reprezentovaná biskupy, byla pro komunisty nositelkou moci nad myslí, svědomím a srdcem mnoha občanů, a potažmo i moci politické a hospodářské. Moci, jež byla z ideových důvodů a priori považována za opoziční a nepřátelskou. Spojení místní církve se Svatým stolcem pak bylo komunistům zvláště trnem v oku, neboť ji spojovalo s církví univerzální a s mezinárodně uznávaným vatikánským státem, což ji činilo hůře ovladatelnou. Proto se režim snažil tato pouta oslabovat a narušovat: stejně jako chtěl odloučit věřící od kněží a kněze od biskupů, chtěl odloučit i biskupy a celou místní církev od papeže. Spolu s tím ji chtěl připravit o elitní osobnosti, které formovaly postoje věřících.
Souvislost s Číhoští a s Akcí K
Jeden z kořenů procesu Machalka a spol. sahá k událostem v Číhošti z prosince 1949 a ledna 1950. Když se o ně na místě zajímal želivský opat Bohumil Vít Tajovský OPraem. a sekretář apoštolské internunciatury Ottavio de Liva, přivedlo to představitele režimu k představě soudního líčení, v jehož průběhu by bylo doloženo „podvodné jednání“ místní církve za přímé účasti představitele Vatikánu. Na přelomu ledna a února 1950 proto byli postupně zatčeni Josef Toufar, opat Tajovský a premonstráti Augustin Machalka, Stanislav Barták a Heřman Josef Tyl. Ze soudu sešlo, když farář Toufar 25. února podlehl mučení (jeho beatifikační proces právě probíhá). Předsednictvo ÚV KSČ pak rozhodlo, že dojde k náhradnímu soudu, „v němž budou kompromitovány řády“ a díky němuž „bude pak možno zahájit akci proti klášterům“.
Zde se objevuje druhý kořen procesu: postup proti řeholníkům, které měl režim – po biskupech – za nejlépe formované, nejvlivnější a papeži oddané představitele církve, a tudíž za své přední protivníky. V srpnu 1949 předsednictvo ÚV KSČ rozhodlo o omezení počtu řeholí a soustředění řeholníků do několika klášterů, jakýchsi koncentráků. Tím byl položen základ pro budoucí Akci K (kláštery). Její plán od počátku zahrnul také veřejný proces proti vybraným řeholníkům, který měl politicky, psychologicky a propagačně připravit veřejnost na zákrok proti řeholím vůbec. V tomto okamžiku se ještě neobjevila konkrétní jména, což podtrhuje cynický pragmatismus režimu.