Vydání: 2020/51-52 Aby se vaše radost naplnila, 15.12.2020

V dávném přislíbení oznamuje Hospodin králi Davidovi, že mu v jeho potomstvu vystaví dům. Slibuje mu potomka, jehož trůn bude pevný navždy. V dnešní liturgii jsme svědky, jak Hospodinův posel přichází do bezvýznamného izraelského města Nazareta k dívce Marii s nabídkou k uskutečnění tohoto příslibu, který má přinést spásu. O několik století později, se znalostí působení Ježíše Krista, budou věřící lidé přemýšlet, koho Maria zrodila, a budou si klást otázku: Je plod jejího života pouze člověk, nebo nejen člověk? A vedeni Duchem Svatým dojdou k vyjádření, které se modlíme jako Vyznání víry.
Vraťme se ale do Nazareta, kde v jedinečné chvíli lidských dějin odpovídá Maria Božímu poslu: „Jsem služebnice Páně; ať se mi stane podle tvého slova.“ A v pokoře spojené s hlubokou vírou dává Bohu svůj život, aby mohl být zrozen Vykupitel.
Obvykle se na Pannu Marii a její úlohu díváme jen z pohledu minulého děje, kdy za ni děkujeme. Ale je to jediný možný pohled? V Matoušově evangeliu je popsána událost, kdy za Ježíšem přichází jeho matka a příbuzní a on tomu, kdo mu to oznamuje, říká s poukazem na své učedníky: „To je má matka a to jsou moji příbuzní.“ A dodává: „Každý totiž, kdo plní vůli mého nebeského Otce, je můj bratr i sestra i matka“ (srv. Mt 12,46-50). Když o tom uvažuje sv. Augustin, ptá se: „Což Panna Maria nekonala Otcovu vůli?“ A odpovídá: „Zajisté konala.“ A vyvozuje z toho závěr, že pro ni znamenalo víc, že byla Kristovou učednicí, než že byla jeho matkou.
Ve svých úvahách o této ženě sv. Augustin pokračuje. Maria je svatá a blahoslavená, ale církev je víc než Panna Maria. Proč? Protože Maria je částí církve, je jejím vynikajícím a svatým údem, ale celé tělo je víc než jeden úd. I my jsme Kristovy údy, i my jsme Kristovým tělem. Co tedy máme dělat, abychom byli jeho matkou a jeho příbuznými? „Kdo koná vůli mého nebeského Otce, je můj bratr i sestra i matka,“ říká Pán.
S těmito úvahami sv. Augustina můžeme jako údy Kristova těla vstoupit do reálného světa čtvrté adventní neděle právě tam, kde jsme. Každému z nás, stejně jako naší sestře a matce Marii, je zvěstováno narození Vykupitele. I skrze naši pokoru, víru a darování sebe se může a má narodit Kristus. A nezáleží, v jakém chlévě se to stane. Maria dala Kristu život tělesně, my mu jej máme dávat duchovně. Všichni jsme povoláni k tomuto mateřskému úkolu – a v tomto postoji také spočívá vrchol mariánské úcty a zároveň cesta, na které se stáváme Ježíšovým bratrem i sestrou i matkou.