Ježíš nám vypráví o soudci, který nebyl zřejmě Židem, ale byl pověstný tím, že se nechal uplatit. Pokud žalobce neměl peníze nebo vliv, byla jeho věc předem ztracená. K takovému soudci přichází chudá vdova, která měla jediné prostředky k tomu, jak dosáhnout svého, totiž svou tvrdohlavost a vytrvalost. Prosila stále naléhavěji, až mu začala jít na nervy, a aby měl od ní pokoj, nakonec jejím ustavičným prosbám vyhověl. Ježíš na jejím chování dokládá, jakou mají stálé prosby, a tím i modlitby, moc: jestliže zcela bezmocná vdova přiměla pohanského soudce k jednání v její prospěch, tím spíš naši vytrvalou modlitbu vyslyší spravedlivý a milující Bůh! Jinými slovy: Kdo vroucně a s důvěrou o něco prosí, toho Ježíš ujišťuje, že Bůh mu zcela jistě v jeho tísni pomůže.
Vydání: 2016/42 Papež jmenoval nové kardinály, 11.10.2016, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem
Nabízí se otázka, zda je naše víra opravdu živá a není pouze formální, zvyková: Je vytrvalá, aby se nedala odradit zdánlivým nevyslyšením, neboť se nám zdá, že Bůh ke všemu, co mu předkládáme, mlčí? Nespočívá zdánlivý neúspěch našich proseb ve slabosti a pouhé tradičnosti vztahu k němu, či v představě, že Bůh je automat, který musí vyhovět okamžitě a podle našeho přání? I když si dovedeme představit, že patrně mnozí vidí v Bohu sluhu, který musí konat podle jejich pokynů. Ježíšův život a působení ukazují něco jiného: pravá modlitba spočívá v důvěryplném, vnitřním vztahu k Bohu, takže ho s otevřeností o něco prosíme, a přitom se plně podřizujeme jeho vůli v naději, že budeme vyslyšeni, pokud to odpovídá Božímu plánu s námi. O takové důvěře mluví sv. Augustin, když nás ujišťuje: „Bůh přikládá své ucho na tvé srdce“, tj. do samého středu tvé bytosti, zdroji tvých nejhlubších přání. Jak by mu proto naše záležitosti a starosti mohly být lhostejné? Vdova, kterou nám Ježíš dává za vzor, nám chce dodat odvahu, když tvrdí, že trpělivé a pokorné prosby budou vyslyšeny a nejsou zbytečné, i když Bůh pomáhá trochu jinak, než jak jsme si představovali. Známý teolog Karl Rahner napsal: „Slova, která říkáme Bohu, mohou být tichá, jednoduchá a plachá. Mohou být silná jako bouře, nebo naopak ostýchavá. Ale když vycházejí ze srdce, pak je Bůh slyší a trpělivě jim naslouchá.“
Naše modlitby, které vycházejí ze srdce plného důvěry a lásky, nekončí v prázdnotě vesmíru, ale podobají se dobrému semeni, které padá do dobré půdy a může přinést až stonásobný užitek. A evangelium dodává: „Kdo má uši, slyš!“ (Mt 13,9). Svými prosbami vyznáváme, že Bůh je dárcem všech dobrých věcí, a máme mu za jeho otcovskou laskavost a péči děkovat. Jádrem našich modliteb má být prosba: „Buď vůle tvá!“ Ona je přece základem našich rozhovorů s Bohem. Proto biskup Augustin popsal vlastní zkušenost, že „býváme milosrdně vyslyšeni i milosrdně nevyslyšeni. Co je totiž nemocnému užitečné, ví lépe lékař než nemocný“. Proto prosme … hledejme … tlučme!
