Vydání: 2020/7 Nedělní účast 375 tisíc lidí, 11.2.2020

Na začátku dnešního evangelia říká Ježíš, že Zákon, který dal Bůh ve Staré smlouvě, nepřišel zrušit, ale naplnit v původně zamýšleném významu. Tento smysl byl dán na Sinaji: „Buďte svatí, protože já jsem svatý“ (Lev 11,44). Ježíš to opakuje v horském kázání: „Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec“ (Mt 5,48). To je smysl přikázání: Kdo chce stát s Bohem ve smlouvě, musí odpovídat jeho postoji. Všech deset přikázání to tak předpokládá. A Ježíš ukáže, že toto naplnění Zákona je možné. On sám nám toto naplnění ukázal svým životem včetně naplnění všeho, co předpovídali proroci, včetně kříže a zmrtvýchvstání. Nežádá od nás tedy nic nemožného. První čtení to říká doslovně: „Chceš-li, můžeš plnit přikázání, je v tvé moci zůstat věrným.“
Jistě, může se zdát, že když se ve všech antitezích říká: „Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům… Ale já vám říkám:…“, je Zákon Staré smlouvy prakticky nahrazen novým. To nové však není ničím jiným, co by nebylo obsaženo v Zákoně. Ježíš odstraňuje rez, která jej pokryla vinou lidské neopatrnosti a pohodlnosti, a odhaluje jasný význam, který do něho vložil Bůh.
Smlouva je nabídkou smíření Boha s člověkem, proto se člověk nejprve musí smířit se svým bližním, než bude moci předstoupit před Boha. Bůh je navěky věrný ve své smlouvě, proto má být i manželství mezi mužem a ženou obrazem této věrnosti. Proto má člověk věrně stát za svým ano a ne. Ve všem má jít o konečné rozhodnutí: buď hledám sebe a své cíle, nebo hledám Boha a jeho službu. Člověk má před sebou smrt, nebo život. A co si zvolí, bude jeho údělem.
Kristus tedy přišel, aby nás přivedl k plnosti. V příkladech, které Ježíš uvádí, jde vždy o tuto plnost. Staví se proti legalistickému myšlení, které v určitých formách ovládalo židovství. Nezabiješ! – Jsou různé způsoby, jak bližnímu ublížit a zranit jej. Křesťanství se nespokojuje s minimálními požadavky. Jde mnohem dál: Nebudeš se na bližního ani hněvat. Nezcizoložíš! – Etická kvalita se nespokojí pouze s vnějším jednáním, ale musí sestoupit do hloubky svědomí. Z toho důvodu ale také nesmíme nikoho odsoudit. Jediný, kdo má právo říci, že je někdo hříšník, je Bůh, který vidí do lidského srdce. Nebudeš se rozvádět! – Ježíš klade na manželství vysoké nároky.
Ukazuje původní Boží záměr, když s učedníky hovoří o rozvodu: „Na počátku tomu tak nebylo!“ – „Nebudeš přísahat křivě, ale splníš Pánu svou přísahu.“ – „Vaše ‚ano‘ ať je ‚ano‘, vaše ‚ne‘ ať je ‚ne‘. Co je nad to, je ze Zlého!“ – Lapidární věta. Vyžaduje absolutní transparentnost, vyhýbat se jakémukoli taktizování. Nádherné ocenění nezkaleného čistého svědomí. Sv. Pavel píše: „Vždyť přece Boží Syn Ježíš Kristus, kterého jsme vám hlásali, nebyl zároveň ‚ano‘ i ‚ne‘, ale u něho je pouze ‚ano‘. Všechna Boží zaslíbení našla v něm své ‚ano‘“ (2 Kor 1,19).