Pouze naplno žitá víra nám dává pravou vnitřní svobodu. Zbavuje nás nutkavého pocitu, že Bůh nás stále pozoruje, všechno vidí, slyší, všechno ví, jak to vidíme v některých kostelích: Boží oko shlíží zarámované trojúhelníkem, aby soudilo a trestalo… Možná, že právě takový obraz odrazuje mnohé současníky: nejsou přece malé děti, aby je někdo stále sledoval. Ale je taková představa Boha správná? Pavel píše v listě Galaťanům o podobném problému. Žili tam zbožní Židé, kteří literu Zákona přesně dodržovali. Když někteří přijali křest, nevěděli, zda mají žít podle zděděných předpisů, nebo je mají zcela opustit. Apoštol je bratrsky poučuje, že „jsou povoláni ke svobodě“. Podstatný je život podle víry v Krista a v lásce, která je jejím důsledkem. „V křesťanství platí víra, která se projevuje láskou“ (srov. Gal 5,6). Rozhodující je věřit v Boha, který je laskavým Otcem všech, a očekávat od něho všechno dobré a na věčnosti věčnou spásu. Nakonec všechno závisí na Božím smilování, které přijímá a žehná našemu životu přijímajícímu sílu a naději z evangelia.
Vydání: 2016/26 Papež František potěšil Moravu, 24.6.2016, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem
Jako katolíci můžeme být někdy pokoušeni spoléhat pouze na své schopnosti a výkony, a dokonce chodíme do kostela a modlíme se a to přece musí Bůh ocenit a náležitě odměnit; a také řádně vyslyšet naše prosby tak, jak ho o to žádáme. Podobné konání je sice dobré, ale přednost má víra, která je bez hranic, spoléhá na Boha; důvěra, že nás podpírá a nese a miluje, i když to třeba někdy necítíme v domnění, že jsme opuštěni. Aktualizovaná víra platí nejen nám, ale i našim bližním: náš vztah k nim má být naplněn trpělivostí a laskavou snášenlivostí, která nehledí jen na jejich chyby a nedostatky. Taková snaha je ovocem Ducha, který v nás sídlí, vyzařováním Božího života, který v nás působí; opět nezáleží pouze na našich schopnostech a zásluhách. Takový přístup, který pramení z víry, zlidšťuje prostředí, ve kterém žijeme, posiluje slabé a vytváří pravé společenství podle Božího obrazu. Umožňuje překonat vzájemná nedorozumění a nepřátelství, kterých je v dnešním světě až příliš mnoho. Neexistuje jen pozemská síla a úsilí o hmotný blahobyt, které by byly schopny nežádoucí stav zlepšit. To všechno může slabou víru ovlivnit, takže zůstane na povrchu, je formální, zvyková, která nesestoupila do srdce.
Osvojme se proto smýšlení, jaké měl Ježíš: zcela spoléhejme na Boha a jeho mocnou dobrotu a svým chováním a životem oslovujme své okolí. Tím dáme najevo, že je to jediná rozumná cesta, schopná přetvořit džungli v rozkvetlou zahradu. Kdo následuje Ježíše, stává se podle jeho příkladu více člověkem, jak připomíná koncil: „Žádným lidským zákonem se nemůže tak dobře zabezpečit důstojnost a svoboda člověka jako Kristovým evangeliem.“
