Vydání: 2018/47 Varhany budou šperkem katedrály, 20.11.2018

Rozměr modlícího se společenství, v jehož středu je sám zmrtvýchvstalý Pán, boří všechny možné hranice, které by se snad jinak zdály být nepřekonatelnými: mezi mladými a staršími, mezi domácími a přistěhovalci, mezi zdravými a nemocnými. A ještě víc než to – ve společné modlitbě padají všechny hranice, dokonce i mezi minulostí, přítomností a budoucností.
Dobře užíváme svěřeného času, pokud nám slouží. Špatně, pokud nám vládne. Jednotlivé dny, měsíce a zvláště pak neděle v průběhu liturgického roku se pro nás staly posly, co neustále přinášejí posilu v přívalu naděje, kterým je samotné Boží slovo. To nejlépe okoření náš život, aby měl doslova „šťávu“. Abychom měli odvahu uvést Slovo v život společně.
Ježíšovo království není z tohoto světa. Křížová cesta nemá nic společného s korunovačním průvodem, ani kříž se trůnu nepodobá. Přesto však hovoří srozumitelným jazykem lásky, který nemá nic společného s klamavým leskem okolního světa. Láska v tomto světě neexistuje bez bolesti. Kříž je toho výmluvným dokladem, stejně jako prázdný hrob... Nesmíme se bát riskovat, zkoušet hledat nové cesty, pokud je v sázce život a zvlášť život věčný!
Slavnost Ježíše Krista Krále v sobě nemá ani nejmenší rozměr světského triumfu. Jemu by ostatně už ani lidé příliš nerozuměli. Vybízí k hledání jiného rozměru Království, a to v chudobě, pokoře a hlavně ve službě druhému, jak nás koneckonců často vybízí i papež František. To je ve světě prvořadým privilegiem jeho nevěsty – Církve. Jsme její součástí.
Jsme ve světě strážci Pravdy. Jsme Kristovým tělem, rukama, srdcem. Musíme s ním přicházet i na ta nejposlednější místa světa. K ubohým a nuzným. K přistěhovalcům a sirotkům. Uskutečňovat všude to, zač se každodenně modlíme: Pane, přijď království tvé. To nejsou prázdná slova, ale slova o naději pro nás i pro celý svět!