Vydání: 2020/46 Na Bílou horu pro smíření, 10.11.2020

Stelinka žije naplno v přítomném okamžiku. Co naplno – na sto deset procent! Z obyčejných maličkostí dokáže udělat oslavu. Když táta přinese z obchodu nákup, má z toho doslova Vánoce. Vytahuje z tašky jednu věc po druhé a s nefalšovaným nadšením volá: „Jééé, mrkev! Jééé, salát!“ Jako by právě dorazila zásilka z Nové Kaledonie. Takovou radost měl snad naposledy Hospodin při stvoření světa, když na své dílo zálibně pohleděl a viděl, že je to dobré: „Jééé, žirafa kordofanská! Jééé, mokrýš střídavolistý!“
Stelinka má obrovský cit pro druhé a moc jí na nich záleží. Jednou její asistentce nebylo dobře. Stelinka to svým šestým smyslem vytušila a celé dopoledne se od ní nehnula na krok a hladila ji. Chtěla ji utěšit. Kdo se staral o koho? Kdo koho učil?
Sedím venku, ve tmě, a přemýšlím o Stelince a mnoha malých i velkých človíčcích, jako je ona. Jak je to s těmi talenty a dary. Sám mám dva doktoráty – a trochu se za to stydím. Protože si nejsem jistý, jestli dokážu druhým přinést za týden tolik radosti jako moje malá neteř za jediný den. To já jsem „jinak obdarovaný“ a ve škole soucitu s druhými jsem věčný začátečník. Kolik blízkých příležitostí k milosti jsem nevyužil! Kolik svých darů nechal ležet ladem…
Se zatajeným dechem se dívám na nebe poseté hvězdami. Je tam totiž velkými písmeny, aby to přečetl i slepý, napsaná odpověď na mou otázku, jak to s těmi hřivnami je: „Každá hvězdička svítí, jak umí.“ Jsou hvězdy malé a velké, blízké a vzdálené. Některé svítí krátce, jiné tak dlouho, až to překračuje meze naší fantazie. Každá z nich má jinou barvu. A září ze všech sil.
Ty hvězdy jsme my. Máme mnohé dary. O některých víme. Některé teprve objevíme. Nikdo nebyl ošizen. Ale především jsme (a máme se den za dnem stále více stávat) darem pro druhé. Kéž bychom svítili! Kéž bychom z toho, co jsme přijali, velkoryse a beze strachu rozdávali druhým! Kéž bychom dokázali každý večer v tichu pokleknout a s radostí poděkovat Dárci za hřivny, za život, za dobrou ženu, manžela či přítele…
Jsme hvězdy na nebi, květiny na louce. A nebeský Pastýř a Zahradník zná každou z nich jménem.