To se Ježíšovi snadno řekne: „Ať se vaše srdce nechvěje.“ Máme tolik důvodů, proč se naše srdce nejen chvějí, ale jsou přímo vyděšená hrůzou. Když vidíme hříšnost svou i ostatních lidí, když vidíme všechna nebezpečí, která nás ohrožují, všechna rizika, zlobu a nedokonalost světa. A v neposlední řadě se naše srdce chvějí strachem o naše blízké.
Vydání: 2023/18 Otevřít druhým dveře, 2.5.2023
Je snad Ježíš ten, který jako „sytý hladovému nevěří“? Nebo je to zbožný teoretik, který vůbec netuší, jak vypadá běžný život lidí a hlásá sladké řeči jako někteří z církevních hodnostářů? Ví vůbec Ježíš, jak je život někdy těžký?
Abychom si na tyto otázky pravdivě odpověděli, pojďme se podívat na Ježíšův život a na to, co nám nabízí. Ani jeho život nebyl procházka růžovou zahradou. Ví, co je to hlad, únava, smutek, pláč, odmítnutí, neporozumění, zrada, bezpráví, pomluvy, útoky, smrt blízkých, zranění, odsouzení a dokonce ví i to, co je smrt. Ví, jaká je hříšnost, slabost a křehkost člověka. Jak je někdy marná snaha o nápravu, jak je někdy snadné nad sebou nebo nad druhými zlomit onu pomyslnou hůl. Ježíš není zbožný teoretik, ale Boží praktik. Sám na svém životě ukázal, že všem těžkostem se dá čelit jedině vírou. Tedy ne vírou v Boží existenci, ale vírou, která přivádí Boha právě do těchto těžkých životních chvil a ve které člověk není sám. Proto hned za výzvou, aby se naše srdce nechvěla, přichází s receptem, který funguje a který si sám na sobě ověřil: věřte. Máš těžkosti, starosti, úzkosti, bojíš se, zakoušíš bolest? Věř a v této víře dovol Bohu, aby se tě zastal, aby tě chytil za ruku, aby tě vším provedl. Proč? Protože ty sám a celý tvůj život můžeš svěřit do jeho rukou. On za tebe nevyřeší tvoje problémy, ale bude tě vést a ochrání tě, aby nad tebou nezvítězilo zlo. Nezajistí, že se splní tvé plány, ale můžeš se spolehnout na jeho plán s tebou a na to, že tě bezpečně dovede k cíli.
Neméně krásné je i Ježíšovo ujištění, že v domě jeho Otce je mnoho příbytků. Kromě poukázání na Boží štědrost je to i známka Boží moudrosti. Spása není uniformita, ale jednota v různosti. Jak to vidíme v celém díle stvoření, Bůh miluje rozmanitost. A rozmanitost může milovat jen někdo, kdo má obrovské srdce. Bůh ve svém srdci nemá jen dvě škatulky „spása“ a „zavržení“, ale jeho láska k celému stvoření a ke všem lidem, kterým dal život, ho vedla k tomu, aby měl ve svém domově mnoho příbytků. Bůh má obrovské srdce.
A aby toho nebylo málo: Ježíš ví, jak je snadné někdy zabloudit – nejen ovcím, ale i lidem. Proto nabízí cestu. A ukazuje, že cestou je on sám. „Ježíši, buď se mnou, Ježíši, chraň mě, Ježíši, veď mě, ať nezabloudím. Ježíši, zastaň se mě. Ježíši, buď mi blízko.“ Proto mají tato slova takovou sílu.
