Ježíš si tedy přeje, aby se jeho oheň plně rozhořel, aby brzy došlo k rozlišení duchů, aby se věřící shromáždili v jeho církvi a aby jejich přesvědčivá víra nebyla zeslabena vlažností některých nebo dokonce potlačena nepřáteli. O jeho slovech uvažoval např. Vincent van Gogh takto: „Kdo má v sobě a ve své duši oheň, nemůže jej schovat pod poklici; proto člověk raději hoří, než aby jen doutnal.“ Malíř měl jistě na mysli nejen vřelý vztah k umění, ale i opravdovou víru opřenou o zvěst evangelia.
Vydání: 2016/33 Olympiáda pod Ježíšovou náručí, 12.8.2016, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem
Je naše víra natolik silná, že obstojí před pokušeními doby, před výsměchem okolí nebo před naléhavými obtížemi denního života? Má se podobat ohni, který jasně hoří i v temných chvílích, kdy se místo rozhodného postoje nabízejí levné kompromisy, které ovšem zeslabují církev i její svědectví. Nepropadejme iluzi, že vytoužený pokoj přijde na zem bez našeho přispění, bez naší jasně projevené víry. Hledání Božího království a jeho spravedlnosti vyžaduje naši aktivní spolupráci, jak to přečasto dosvědčují životy vyznavačů, mužů a žen, kteří pro Boží věc obětovali nejen majetek a zdraví, ale často i život. Ježíš mluví ne o laciném pokoji, ale o rozdělení lidí dokonce v jednom domě a navazuje na starozákonního Micheáše (7,6): „Každý má nepřátele ve vlastním domě.“ Prorok si tehdy stěžoval na rozdělení uvnitř Izraele a situace se zhoršila příchodem a působením Ježíše Krista: „Od nynějška totiž bude rozděleno pět lidí v jednom domě.“
Pán daruje své církvi oheň Ducha, který umožňuje sjednocení a vzájemné porozumění věřících, které pak vede ke spolupráci ve všem dobrém a spravedlivém: to je opravdový pokoj slíbený těm, kteří Boha opravdově milují, respektují plně jeho zákon a pomáhají uskutečňovat jeho vůli. Překonávají různá pokušení a odmítají jakékoli změkčování Desatera, jak k němu v současnosti u vlažné víry může v podobě tzv. „salámové morálky“ docházet (když se z mravních ustanovení vybírá jen to, co se momentálně hodí). Ježíš požaduje to, o čem mluví v předchozích odstavcích Lukášovy zvěsti: odsuzuje snahy pohanů, kteří se snaží odvrátit křesťany od víry, a prohlašuje: „Kdo je váš poklad, tam je i vaše srdce!“
A co je tedy naším pokladem, o nějž usilujeme? Je-li naším zájmem šíření víry a upevnění vlastní křesťanské obce, pak musíme nutně počítat i s neporozuměním okolí, dokonce i ve vlastní rodině, se snahou přemluvit nás k tomu, čemu se říká „užívání života“, nebo s nabídkou levnější religiozity, ať k nám přišla z východu nebo západu. Boží vůle se má naplno uskutečnit v nebi i na zemi, také s naší pomocí. Ježíš přišel, aby nás k tomu vyzval.
