Láska k Bohu vyžaduje naslouchání jeho slovu, jak to vidíme na příkladu Marie. Její sestra Marta je pracovitou hostitelkou, která pečlivě připravuje vzácnému hostu jídlo, a je zároveň naplněná starostí o jeho tělesné blaho, takže na nic jiného nemá čas. To ji zneklidňuje natolik, že žádá Ježíše, aby uznal, že jen ona je aktivní, zatímco Marie nedělá nic. Ježíš její námahu sice oceňuje, ale zdůrazňuje jedno potřebné, totiž slyšet Boží slovo jako předpoklad opravdové lásky k Bohu. Biskup Augustin k tomu poznamenal: „V těchto ženách jsou představeny dva způsoby života, přítomný a budoucí, naplněný prací a naplněný klidem, nutný a blažený, časný a věčný.“
Vydání: 2016/29 V objetí charismatického společenství, 15.7.2016, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem
Tradiční výklad viděl v Martě příklad aktivního života, v Marii naopak kontemplativního. Podle tohoto vzoru byly rozděleny sestry ženských klášterů: jedny pracovaly manuálně, např. jako vrátné a kuchařky, druhé se nazývaly chórové sestry s hlavní náplní modlitby a meditace. Postavení věřících je v dnešní době náročné, neboť je třeba spojit inspiraci Božím slovem s praktickými úkoly v rodině, v zaměstnání a jinde. Boží moudrost má prozářit celé naše myšlení, jednání a vztahy, pomáhá spojit jedno potřebné s vnější aktivitou. Býváme ovšem v pokušení oba pohledy od sebe oddělit a pak hrozí nebezpečí, že Bohu věnujeme pár útržků modliteb a i do nich se nám vtírají různé starosti; domníváme se, že to stačí, když máme tolik jiné práce…
O naslouchání Božímu slovu a lásce k Bohu mluví Pavlův list Kolosanům: „Kristus je v nás, naděje na věčnou spásu.“ Je tomu skutečně tak? Prožíváme tento božský dar naděje, která není závislá na věcech tohoto světa, nebo nosíme v hlavě tolik věcí, starostí, zájmů a obav, že na uvědomělý život podle Božích pravd už nemáme sílu, protože jsme otroky stálé činnosti? Častěji uvažujme o dalších slovech apoštola, jak zazněla v areopagu: „Vždyť Bůh od nikoho z nás není daleko. V něm totiž žijeme, hýbáme se a jsme.“ Ježíš stále přichází i k nám, a pokud najde dveře našeho srdce otevřené, zůstává s námi a už jeho prožívaná přítomnost nám daruje možnost nového začátku. Víme o této jedinečné možnosti, které se nic jiného nevyrovná? To souvisí s otázkou, zda náš denní život odpovídá požadavkům našeho Pána. Žijeme ve společnosti, která hodnotí především výkonnost, produktivitu, hmotné zájmy a to někdy ovlivňuje i život církve a jejích členů. Nenechme se tím ovlivnit, neboť pravá víra spočívá v naslouchání, jak také čteme v Písmu. Dnes víc než jindy potřebujeme otevřené srdce, které se řídí Boží moudrostí. Prosil o to Hospodina už moudrý Šalamoun (1 Král 3,9) a po něm řada starozákonních proroků a novozákonních světců. Pak budeme žít v radostné jistotě, že Kristus je v nás. Může nám okolní svět nabídnout něco lepšího?
