Vydání: 2021/44 Pozvání k modlitbě za zemřelé, 26.10.2021

Jedenáctá kapitola Markova evangelia nám předkládá událost Ježíšova slavného vjezdu do Jeruzaléma, vyhnání prodavačů z chrámu a následné pře se zástupci různých proudů tehdejšího židovstva, se stoupenci moci světské i představiteli moci duchovní. Tyto půtky pokračují i v kapitole dvanácté, z níž je vzato i evangelium 31. neděle v mezidobí, které začíná větou: „Jeden z učitelů Zákona poslouchal jejich spor a viděl, že jim dobře odpověděl. Přistoupil k Ježíšovi a zeptal se ho: ,Které přikázání je první ze všech?‘.“
Pro tentokrát pomiňme, zda šlo o další nastraženou past, nebo upřímný zájem ze strany učitele Zákona. Důležité je, že tazatel hledá klíč k Zákonu, ke zjevené Boží vůli pro Izrael. Ježíš odpoví citací Šema Israel (Srov. Dt 6,4-5), jež je páteří smlouvy mezi Izraelem a Bohem, základním kamenem židovské identity i modlitby: „První je toto: ,Slyš Izraeli! Hospodin, náš Bůh, je jediný Pán. Proto miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.‘ Druhé je toto: ,Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ (Srov. Lv 19,18) Žádné jiné přikázání není větší než tato.“
Ježíš je tázán na první přikázání, ale poněkud překvapivě ještě dodá i druhé a obě je označí za větší než všechna ostatní. Tento úryvek jsme už četli mnohokrát, a tak nám možná nepřijde divné, že Ježíš tak pevně spojil dva verše stojící původně samostatně. Každý z nich najdeme dokonce v jiné knize Mojžíšově. Klíčem může být poslední výzva Šema Israel – milovat Boha celou svou silou. Nijak nechci zpochybňovat, že máme milovat Boha naplno, ze všech svých sil, všemi možnými způsoby. Takto je překládán originální hebrejský text řeckou Septuagintou i latinskou Vulgátou. Původní hebrejský výraz meod však neznamená sílu, ale příslovce míry – velmi či hodně. Nejvýznamnější židovský text – targum Onkelos, který překládá Tóru z hebrejštiny do tehdy běžné aramejštiny, překládá tento výraz rovnou jako bohatství. Jak ale milovat Boha tím, čeho mám hodně? On přece nepotřebuje můj majetek a peníze! Ty však potřebuje chudý, hladový, nemocný i pocestný, zkrátka můj bližní. Z tohoto pohledu je přikázání lásky k bližnímu vloženo jako nedílná součást přikázání lásky k Bohu. Jasné rovnítko mezi požadavky lásky k Bohu a člověku konec konců klade Ježíš i ve 25. kapitole Matoušova evangelia ve výkladu o posledním soudu.
Toto velmi dobře chápe i onen učitel Zákona, když v reakci na Ježíšovu odpověď dodá, že takto praktikovaná dvojjediná láska je víc než všechny oběti a dary. Kéž z našich slov a skutků vyplývá, že jsme to také pochopili.