Vydání: 2023/4 Biskupové: Postavme se strachu, 24.1.2023

Hledejte Hospodina, hledejte spravedlnost – tato výzva proroka Sofoniáše je klíčem k pochopení toho, co má přijít: Boží blahoslavenství. Prorok nežije v idylické době. Judsko je modloslužebné, bohatí si žijí na úkor chudých, ale přichází mladý král Joziáš, který to chce změnit, patrně na popud právě Sofoniáše. Nalézat Hospodina má být lékem a snad i způsobem, jak se vyhnout exilu. Vyhnanství sice Judu nemine, ale i to se nakonec stane záchranou a katarzí pro vyvolený národ. Být blahoslavený tedy můžeme přirovnat k situaci, kdy je člověk v Boží ruce, jakkoli se může cítit malým a nevyvoleným. Nebudou lhát, v jejich ústech se nenajde podvodný jazyk. Nemají to být jen jednotlivci, ale celé společenství, byť chudé a pokorné.
Oslavný žalm této neděle mluví stejným jazykem. Hospodin otevře oči slepým, všem, kteří o to budou stát, aby ho mohli nalézat.
Kristus, pomazaný Duchem, přichází jako ten, kdo proroctví a Zákon naplňuje. Není tedy divu, že jeho první velice obsáhlá řeč má ve svém středu vyhlášení blahoslavenství, která už proroci ohlašovali dlouhou dobu. Je to on, kdo dává tomuto slovu „blahoslavený“ ten pravý význam. Starší tvar slova „blahoslavený“ nalézáme totiž i v mimobiblické tradici už u Homéra (asi 8. stol. před Kristem). Byli jím označováni bohové nebo také šťastní lidé, především ti bohatí, později pak i zemřelí. Nebyly nijak výjimečné obraty jako třeba: „Šťastný, tedy blahoslavený, kdo má bohatství a rozum.“ V našem, biblickém novozákonním kontextu je však situace zcela opačná. Blahoslavenství už nejsou jen nějakým ideálem pro dokonalé, pro ty tzv. vyvolené, jsou téměř výlučně vyhrazena těm nejubožejším. Pro tzv. „vyvolené“ má Pán Ježíš spíše ona „běda“, která následují vzápětí. Ze vztahu ke Kristu plyne naše blaženost, nebo běda.
I Apoštol národů ve druhém čtení této neděle to reflektuje stejně – jen se podívejte, říká, není mezi vámi mnoho moudrých, mocných nebo urozených, kterým se dostalo povolání. Být blahoslavený neznamená přijmout úřad, ale prožívat skutečný vztah. Neznamená to, že budu uchráněn od „bídy světa“, ale že mohu prohlédnout, vidět a jít cestou očišťování, že mohu hledat, ale i nacházet samotného Boha. Je to proces, který mi na pouti tímto světem nedovolí, abych se spokojil s tím, co jsem už dosáhl, ale žene mě neustále dál a výš, jak o tom krásně hovoří C. S. Lewis ve své knize Poslední bitva. Hledat Hospodina, to je práce na celý život, jinak by se mohla naplnit slova knihy Přísloví: „Trochu si pospíš, trochu zdřímneš, trochu složíš ruce v klín a poležíš si a tvá chudoba přijde jak pobuda a tvá nouze jako ozbrojenec“ (Přísl 6,10n). O této chudobě však blahoslavenství nehovoří, tato chudoba je totiž leností. Hledejme Hospodina!