Se slavností Seslání Ducha Svatého se neodmyslitelně spojuje biblický příběh o stavbě babylonské věže. Vypráví o pýše lidí, kteří se rozhodli postavit věž, jejíž vrchol by sahal až do nebe. Než se tak ale stalo, lidé si přestali rozumět. Bůh, aby potrestal jejich pýchu, jim zmátl řeč. Obraz zaslepení člověka, který touží udělat něco, co ho udělá slavným, co ukáže jeho velikost.
Vydání: 2019/23 Papež blahořečil sedm mučedníků, 4.6.2019
Symbol babylonské věže je vskutku stále aktuální. Stačí si vzpomenout na nezřízenou touhu po moci nebo snahu dobýt vesmír, podmanit si přírodu, vytvořit nový světový morální systém bez Boha. To všechno se podobá babylonské věži a jejím stavitelům. A pak i pomatení jazyků a vztahů mezi lidmi. Je přece nemožné, aby si člověk, který má v bance miliony korun, rozuměl s tím, kdo je chudý, kdo nic nevlastní, kdo spí pod mostem. Oba možná dobře mluví česky, ale rozumět si nebudou. Je nemožné, aby si majitel nějakého podniku nebo skupina lidí, která ho privatizovala a buduje si supermoderní vily, mohli rozumět s dělníkem, který z měsíční výplaty musí uživit celou rodinu. A stejně tak je nemožné, aby si muž, který celý svůj život zasvětil práci nebo v ní vidí perspektivu kariéry a který zapomněl na svou rodinu, mohl rozumět s manželkou a dětmi. Copak nekončí stavba těchto novodobých babylonských věží leckdy tragicky?
Dnešní slavnost je odpovědí na toto lidské zaslepení. Duch Svatý, který sestoupil na apoštoly, způsobil, jak slyšíme ve Skutcích apoštolů, že jim všichni cizinci v Jeruzalémě rozuměli. Proč? Poněvadž mluvili jazykem lásky Ducha Svatého, kterému rozumí každý člověk. To je jazyk srdce, a kdekoliv je lidské srdce, tam se tomuto jazyku rozumí. Jazyk lásky je světovým esperantem, kterému rozumí všichni lidé.
Duch Svatý tak začal stavbu nové věže, která sahá skutečně až do nebe. Tou věží je Církev se svými věřícími, se živými kameny, s jejich lidskými srdci, otevřenými pro potřeby druhých. Srdci, která hovoří jazykem lásky. Od apoštola Petra přes sv. Františka až po dnešního Svatého otce lidé vstupovali do Církve, milovali Církev a obětovali se za ni právě proto, že ti, kteří v ní žili, kteří ji reprezentovali, hovořili jazykem lásky. Celé dějiny Církve jsou dějinami jazyka Ducha Svatého. Kdykoliv na některém místě ve světě přestala Církev hovořit tímto jazykem, začala ztrácet, takže jí nikdo nerozuměl. I my se v tomto jazyce stále zdokonalujme. Mějme otevřené srdce, aby v nás mohl přebývat Duch Svatý a skrze nás miloval každého člověka, který potřebuje naši pomoc, naši lásku. Jen tak se můžeme přičinit, aby se Církev, dílo Ducha Svatého, dotýkala nebe tam, kde žijeme.
