Před nějakým časem byl údajně v Izraeli na trh uveden tzv. košermobil. Jde o mobilní telefon, který nejen „zachovává“ Mojžíšský zákon, to znamená, že v sobotu o šábesu se nikam nedovoláte, protože přístroj se odpojí automaticky od mobilní sítě operátora, ale současně i eliminuje pokušení. To znamená, že nemá připojení k internetu ani neumí posílat esemesky. A kupodivu je o něj velký zájem nejen mezi ortodoxními židy, ale i mezi muslimy. Solidní Evropan se tomu může soucitně pousmát, máme ale my katolíci k takovému postoji vůbec nějaký důvod?
Vydání: 2017/20 Svíce prozářily Fatimu, 16.5.2017, Autor: Pavel Konzbul
Ježíš říká v dnešním evangeliu svým učedníkům: „Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání.“ Je asi pravda, že „košermobil“ nevyužijeme, to ale neznamená, že si nemáme Božích přikázání vážit, protože jejich zachovávání je výrazem naší lásky k Bohu. Známé biblické Desatero se ve skutečnosti neskládá jen z holých zkrácených vět, jak je známe jako pedagogickou říkanku z výuky náboženství, ale potřebuje celkem 17 biblických veršů, a to už vydá za malé kázání. Kdysi byl dokonce zvyk, který započali ve Štrasburku, že před bohoslužbami společně věřící Desatero recitovali. To ukazuje, že si ho nejen vážili, ale že patřilo k jakési základní povinné výbavě křesťana, tak jako autolékárnička a bezpečnostní vesta patří k výbavě vozu.
My žijeme v době, kdy se společnost úporně snaží vytvořit etiku bez náboženství. A tak když si do internetového vyhledávače zadáme pojem „desatero“, najdeme kromě biblického Dekalogu i protikorupční desatero, rodičovské desatero a desatero zdravé výživy. Jejich autoři vlastně nedělají nic jiného, než že objevují objevené. Těžko ale můžeme v životě plout podle orientačních bójí, které jsme si sami nasadili na příď lodičky našeho života. Konečný směr, který následujeme podle kompasu, může být udán jen někým mimo nás.
Anglický spisovatel G. K. Chesterton prohlásil, že „člověk si musí být svou morálkou zcela jist z jednoho prostého důvodu – že pro ni jednou bude trpět.“ Onu jistotu nemůžeme čerpat ze světa kolem sebe, který se často snaží jít cestou nejmenšího odporu a vše vaří v čarovném kotlíku relativizace, můžeme ji ale čerpat z našeho vztahu k Bohu. Jeden aforismus říká, že s morálkou se nikdo nedostane ke Kristu, zato s Kristem se každý dostane k morálce. V okamžiku, kdy se do Boha zamilujeme, přestane pro nás být Desatero důvodem k nářkům, že je jeho zachovávání příliš těžké, anebo k nadávání, jak je vše kolem nás zkažené, ale stane se nám zdrojem radosti. Je to podobné jako při hře. Jen když hrajeme podle pravidel, můžeme si zahrát pořádně a vítězství i prohry nám mohou přinést radost. Jinak hra ztrácí smysl.
