Vydání: 2007/25 Kněží na startovní čáře, 19.6.2007

Mohli byste se někdy hlouběji zabývat postavou Jana Křtitele? V jakém příbuzenském vztahu byl s Pánem Ježíšem?

Všechna evangelia uvádějí začátek Ježíšovy veřejné činnosti do souvislosti s působením Jana Křtitele na břehu Jordánu. Kdo byl tento muž? Ježíš jej označil za „víc než proroka“ (Mt 11,9) a řekl o něm: „Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nevystoupil nikdo větší než Jan Křtitel; avšak i ten nejmenší v královstvím nebeském je větší nežli on,“ (Mt 11,11). Z Ježíšových slov, z líčení evangelistů i ze zprávy Josepha Flavia nabýváme dojmu, že Jan nebyl jen jedním z mnohých tehdejších reformátorů, nýbrž jedinečnou postavou počátku 1. století n. l. Bez svého spojení s Ježíšem by však zůstal historickou postavou, která by se posléze ztratila ve víru dějin jako mnohé další důležité osobnosti. Dodnes zůstává Jan Křtitel na „výsluní“ historie především pro svou roli v Ježíšově příběhu.

Vyvolenec boží
Podle evangelia Lukášova se Jan Křtitel narodil jako jedna z významných starozákonních postav, jako vyvolenec Boží, který měl sehrát v dějinách spásy, tedy Božího jednání s vyvoleným národem, významnou roli. Narodil se jako jediný syn staré neplodné ženě, která už biologicky vzato nemohla mít děti (podobně jako Izák Sáře, Samson ženě Manoachově nebo Samuel Hanně). O tom svědčí nejen vyprávění o jeho zaslíbení a narození, ale i o setkání Alžběty s Marií, kdy se dítě v lůně radostně pohnulo na znamení radosti z blízkosti Vykupitele. Přesné místo jeho narození evangelia nezmiňují, tradičně bývá spojováno s městem Ain Karim nedaleko Jeruzaléma.

PŘEDCHůDCE VE VŠEM VŠUDY
V úvodu svého evangelia Lukáš výrazně paralelizuje postavy Jana a Ježíše, aby vyjádřil velikost obou a zároveň odlišnost jejich úkolů, jak o tom svědčí výpravné části úvodních kapitol i oba hymny. Jan je ve všem všudy předchůdce, připravovatel cesty spásy, nikoliv její nositel. Podle Lukášova evangelia byl Jan Ježíšovým příbuzným, což však historicky nelze ověřit a vzhledem k povaze Lukášových vyprávění o Ježíšově dětství jde spíše o literární prostředek než přísně vzato o historickou skutečnost. Přesto Ježíš a Jan k sobě měli opravdu blízko, Ježíš se pohyboval v okruhu Janových učedníků a nechal se od něho pokřtít, na jeho činnost hlásání pak také sám navázal. Na tom se shodují všichni evangelisté. Jan byl prorokem konce jedné epochy, v tom se nemýlil, Ježíš otevřel epochu novou, definitivní. Ježíšovu poslání pomohla Janova slova otevírat prostor v srdcích lidí.

UMLČENÝ PROROK
V Novém zákoně najdeme kromě evangelií ještě několik dalších zmínek o Janově činnosti a křtu ve Skutcích. Další historický pramen k jeho osobě představují Židovské starožitnosti Josepha Flavia (XVIII, 5.2). Za Janem přicházely zástupy a on lidi učil, jak obstát na Božím soudu, který byl podle jeho očekávání na spadnutí. Obstát lze jen tehdy, když člověk uzná svou hříšnost, rozhodne se změnit svůj život a na znamení toho se dá pokřtít. V líčení evangelií i Josepha Flavia Jan vystupuje jako prorok, o čemž svědčil také jeho oblek a asketický způsob života. Jan žil pro Boha a jeho spravedlnost, což se mu stalo – jak už to bývá v dějinách – osudným. Jako politicky nepohodlný byl násilně umlčen. I v tom byl Ježíšovým předchůdcem. Úlohu Jana Křtitele v dějinách spásy pak obzvlášť výrazným způsobem vyjadřuje Lukášovo evangelium v chvalozpěvu, který vkládá evangelista do úst Janovu otci Zachariášovi, a evangelium Janovo už ve svém Prologu, hymnu na Logos. Jan není světlem světa, nýbrž svědkem tohoto světla, prorokem, který připravuje cestu Bohu v Ježíši Kristu.

I MY PŘIPRAVUJME LIDSKÁ SRDCE
Působil na poušti a u Jordánu (Jan 3,23 udává místo Janovy činnosti Ainon nedaleko Salim). Obě zeměpisná označení mají výraznou symbolickou hodnotu, která je spojena s dějinami spásy vyvoleného národa. Jan byl asketa volající k pokání, „nejedl a nepil“ (Mt 11,18), Ježíš přinášel zaslíbení a vyhledával společenství s lidmi (jedl, pil a stoloval s hříšníky a celníky), přesto oba dopadli z lidského hlediska stejně: veřejná moc se jich zbavila, nechala je popravit. Jenže tím jejich význam de facto ještě podtrhla.
Pro nás je Jan postavou vzorovou – stejně jako on jsme i my povoláni k tomu, abychom byli svědectvím o pravém světle, které vychází z Boha, o jeho pravdě a spravedlnosti. I my máme být prorokem Nejvyššího, který připravuje cestu, aby do lidských srdcí mohl vejít skutečný a pravý král.
Mireia Ryšková, vyučující biblických věd na KTF UK