- Katolický týdeník

Existuje oficiální církevní stanovisko, že dítě nesmí dostat jednu přes zadek? U nás v církevní školce je nová ředitelka a jedna z matek toho využila a začala rozhlašovat, že za předchozího vedení se děti tělesně trestaly (sem tam bývalá ředitelka plácla nezvedené dítě lehce přes zadek). Má školka právo – se souhlasem rodičů – v případě potřeby dítě plácnout, nebo se to nesmí?

Vydání: 2014/42 Ujměte se rodin na útěku!, 14.10.2014, Autor: Hana Imlaufová

Odpověď by mohla být zcela jednoduchá: Nesmí. Ale váš dotaz má širší rámec, tudíž se pokusím o podrobnější odpověď. Církev formuluje své učení do různých dokumentů. Vztahům v rodině se věnuje především Apoštolská adhortace Jana Pavla II. Familiaris consortio. Doporučuji vám ji k přečtení. O tělesných trestech tu samozřejmě není zmínka, ale zdůrazňuje se výchova v rodině v lásce, vnímání rodičovské autority jako služby a v kapitole Práva dítěte se zdůrazňuje osobní důstojnost dítěte, úcta k jeho potřebám, citlivost a nezištná péče o ně.

Při otázce se mi ještě vybavily dva úryvky z Písma. Ježíšova slova: „Nechte děti přicházet ke mně…“ a pak úryvek ze sv. Pavla: „Otcové, neponižujte své děti…“ K výchově patří jasné vymezování hranic již od útlého věku, které právě v batolecím věku někdy vyžaduje, aby rodič jasným gestem ratolesti sdělil, že tohle není správné. Nikdy by ale rodič neměl volit bití jako formu trestu.

Aby mi bylo dobře rozuměno, plácnout dítě na zadek ve vhodné chvíli je možné, ale to není bití v pravém slova smyslu. Vidím zde ještě jednu důležitou hranici, a sice věk dítěte. Pokud se rodič neudrží a potomka mladšího školního věku plácne, není to ideální, ale pokud dítě rozumí, proč se to stalo, nemělo by ho to ponížit. Ale jakmile ratolest začne vstupovat do období dospívání, považuji jakýkoli násilný projev vůči ní (facka, pohlavek apod.) za velmi nesprávný. A to mluvím o rodičích, kteří nejlépe své dítě znají a poskytují mu též dostatek lásky, pochopení, něhy i fyzického kontaktu a zájmu.

Ještě jeden úhel pohledu: Pokud se rodiče na potomka zlobí, že někoho bije, a sami ho trestají bitím, mají vůči němu zcela nepravdivou řeč těla a sami dělají to, co mu zakazují. To je pro dítě naprosto nesrozumitelné. Agresivita pak spíše narůstá a stává se bludným kruhem. Jedná-li se o jakékoli pedagogy, je to naprosto nepřípustné. Pokud rodič dítěte v předškolním věku nabádá učitelku, aby jeho syna či dceru bila, asi si s výchovou moc neví rady.

Potomek by měl být důsledně veden k tomu, že nese následky za své chování. K fyzickým trestům se rodič uchyluje mnohdy v situaci bezmoci. Tam by se dobrý pedagog neměl dostat. Tedy vymezovat hranice, být důslední a pevní, ale též laskaví. Děti se přece nesmí učitelů bát, natož v mateřské škole! Ať si paní učitelky s rodiči dopředu vyjasní, jaký bude způsob potrestání dítěte v případě potřeby, nikdy to ale nesmí být trest fyzický, ale ani psychická manipulace či výsměch před ostatními, což se bohužel také někdy stává a dětskou duši to opravdu bolí.