Lupa
Obsah Obsah
Archiv
Portál
Duben 2024
Březen 2024
Únor 2024
Leden 2024
Prosinec 2023
Listopad 2023
Říjen 2023
Září 2023
Srpen 2023
Červenec 2023
Červen 2023
Květen 2023
Duben 2023
Březen 2023
Únor 2023
Leden 2023
Prosinec 2022
Listopad 2022
Říjen 2022
Září 2022
Srpen 2022
Červenec 2022
Červen 2022
Květen 2022
Duben 2022
Březen 2022
Únor 2022
Leden 2022
Prosinec 2021
Listopad 2021
Říjen 2021
Září 2021
Srpen 2021
Červenec 2021
Červen 2021
Církev.cz Zprávy Logo Duchovní péče Katolický týdeník E-shop Česká biskupská konference
Archivní článek

Mezi svěcením a žehnáním je rozdíl

20. 2. 2007

Tisk

Vydání: 2007/8 Půst jako přežitý požadavek?, 20.2.2007

Není mi jasné, kdy se předměty nebo stavby světí a kdy se jim žehná. Jaký je v tom rozdíl? Také by mě zajímalo, jak je to s výběrem jména (patrona) nového kostela. Kdo o tom rozhoduje?

Naše současná liturgická praxe nedůsledně rozlišuje mezi pojmy žehnání a svěcení; často dochází k jejich záměně. Z toho plyne, že běžný věřící není často schopen určit, kdy se jedná o svěcení a kdy o žehnání. Stejná věc se v jedné farnosti světí a v druhé žehná! Ptám se: „Je to záležitost jen terminologická a nebo má hlubší význam?“
Z Písma sv. a z liturgické praxe víme, že jediný Bůh, nade všechno požehnaný, je pramenem a zdrojem požehnání. On žehná svému stvoření, což je znamením jeho milosrdenství: to se plně projevilo v Kristu, který nás obdařil veškerým duchovním požehnáním. Kristus se zjevuje v evangeliu jako ten, jenž žehná a s modlitbou požehnání se obrací k Bohu Otci.

Žehnat mohou všichni věřící
Požehnání vychází od Boha, který žehná člověku tím, že jej duchovně obdarovává a zve ke společnému životu. Opětovně člověk žehná Bohu tím, že mu za udělené dary vzdává díky a přijímá jeho pozvání. Cílem Božího požehnání je vést člověka k odpovědi a stávat se tak charakteristickým rysem rozhovoru člověka s Bohem. Požehnání se vztahuje i na stvořené věci, které vnímáme jako dar a jež v nás probouzejí odpověď víry a vděčnosti. Církev, jež má účast na kalichu požehnání (1 Kor 10,16), vykonává svou službu skrze různé druhy žehnání, kterými vede lid k Boží chvále a k vlastnímu posvěcení. Žehnání jsou znamení inspirovaná Božím slovem a ve víře slavená. Poukazují na nový život v Kristu Ježíši, který jsme získali skrze svátosti. Z tohoto pohledu může církev žehnat všechno to, co věřící v běžném životě užívají, s čím se setkávají a co jim má připomínat jejich křesťanské poslání. Žehnání se proto vztahuje na nejrůznější předměty a věci, v církvi je hojně užíváno a je důležitým prvkem lidové zbožnosti.
Naproti tomu svěcení, na rozdíl od žehnání, není tak časté a má význam konsekrace nebo dedikace. Jsou „svěceny“ věci, stavby a osoby, kterým je skrze obřad svěcení dáno jejich poslání a účel. Jáhen se svěcením stává knězem, stavba kostelem, olej s balzámem se stává křižmem a pozlacená číše oltářním kalichem. Rozdíl mezi žehnáním a svěcením je dán nejen významem a posláním dané věci, ale i jejími vysluhovateli: z biblického a duchovního hlediska žehnat může každý věřící (například rodiče dětem), naproti tomu svěcení je rezervováno jen „služebníkům oltáře“.

Dedikace a patrocinium
Kostel, jenž má být posvěcen – dedikován, musí mít své vlastní zasvěcení, tedy svého patrona. Pro každý křesťanský chrám jsou důležitá dvě data: den jeho posvěcení (dedikace) a výroční den jeho patrona – patrocinium. Pro výběr jména patrona kostela nejsou v dnešní době stanovená objektivní pravidla, většinou se řídí místní tradicí a úctou k tomu či onomu světci. Není již pravidlem, že patrocinium určují relikvie daného světce uložené v oltářní mense, vždyť ani ony nejsou dnes nezbytně nutné. Výběr jména patrona nového kostela je především v rukou příslušné farnosti, která o něm rozhoduje. Ať žehnání a nebo svěcení, obojí působí, že Boží milost, jež vyvěrá z velikonočního tajemství Kristova utrpení, smrti a zmrtvýchvstání, mohou posvěcovat každou životní událost věřících, jsou-li dobře připraveni. Z velikonočního tajemství čerpají všechny svátosti a svátostiny svou sílu. Téměř neexistuje správné užívání hmotných věcí, které by se nedalo zaměřit k posvěcení člověka a k oslavě Boha (srov. SC 61).
P. Pavel kopeček, liturgik


Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou