Vydání: 2006/44 Jak se stát svatým, 31.10.2006, Autor: Alexandra Havlícová

Poraďte, jak řešit situaci, kdy byla dívka znásilněna. Je i v tomto případě interrupce hříchem?

Sexuální násilí je jedním z nejzávažnějších útoků na celistvost lidské bytosti, tedy nejen na tělo, ale zejména na duševní rovnováhu ženy. Poznamenává její život hlubokým a nesmazatelným způsobem a vyvolává trvalé následky v osobnosti každé oběti. Pokud znásilněná žena otěhotní, její situace je o to složitější, že je vystavena rozporu mezi prožitým traumatem a nečekaným mateřstvím. Přesto však interrupce není řešením takového paradoxu, protože jde pouze o další brutální násilí, které je pokračováním násilí předešlého. Nechtěné těhotenství přináší mnoho problémů: strach, pocity bezmoci, osamocení, společenské potupy, sebeobviňování, někdy nenávist k pachateli či nepřijetí dítěte, provázené silnými agresivními impulzy. Některé z nich adresuje těhotná žena už dopředu svému nenarozenému dítěti, jiné může otočit proti sobě, a tehdy je ohrožena i sebepoškozením.
V takové situaci není řešením interrupce, ale psychoterapeutická intervence směřující k práci s traumatem. Velmi důležitou a nezastupitelnou roli hraje pevné zázemí, které může ženu ochránit, nabídnout jí pomoc, a doprovázení v jejích starostech a obavách. Ačkoli takové mateřství vzniklo za velkých útrap, měla by mít žena možnost dojít až k pocitu své výjimečnosti jako dárkyně nového života a porodit dítě v co nejlepších podmínkách. Právě na tuto roli by se měla zaměřit ona sama i její okolí, protože dar početí a zrození není dán všem. Zásah v podobě interrupce s sebou nese už z čistě gynekologického hlediska řadu rizik, z nichž k nejzávažnějším patří nemožnost dalšího otěhotnění.

mateřská láska není na povel
Jinou část problému představuje přijetí dítěte matkou, která se cítí neschopna mateřské lásky. K ní nelze nikoho donutit, ale ne vždy je dítě po narození odmítáno. V některých případech matka předem zavrhované dítě přijme v okamžiku, kdy se s ním poprvé setká. Pak je nejlepším řešením vychovávat je za všemožné pomoci rodiny a blízkých lidí v dobrého člověka. Někdy se žena k roli matky není schopna adaptovat, a tehdy přicházejí různé možnosti, jak dítěti zajistit plnohodnotný život. I pokud se naplní obava z toho, že otec, který dítě zplodil násilím, předal mu i agresivní sklony, existuje řada šancí, jak výchovu dítěte pozitivně ovlivnit, třeba i za pomoci různých institucí.

Nezanedbejme včasné poučení mladých
V současné společnosti, kde sexuální a agresivní impulzy atakují pudovou sféru lidí téměř u každého novinového stánku a v kdekterém filmu či televizním vysílání, hraje nejdůležitější roli výchovná prevence. Rodiče by neměli sexuální výchovu svých dětí halit do pokrytecké roušky. Jejich povinností je poučit mladé lidi o citových i tělesných záležitostech dospívání a dospělosti, včetně možných rizik. A vést je k tomu, aby se nevystavovali nebezpečným situacím například vyzývavým chováním nebo oblečením či vyhledáváním nevhodných společenských situací. Nešťastné příhody tím samozřejmě zcela vyloučit nemůžeme, ale omezit jejich častost lze. K prevenci patří i povinnost chránit bezpečí našich dětí. Víme-li třeba, že se mladistvá dcera bude vracet domů ze školy nebo ze zaměstnání ztemnělým pustým parkem, měli bychom jí vyjít naproti nebo pomoci zajistit bezpečný způsob dopravy.
V závěru shrnuji: Téma hříchu by měla dívka řešit se svým zpovědníkem, nepřijetí dítěte jeho předáním do péče příslušného charitativního zařízení k následné adopci.