Dovolte mi nejprve oslovit ty, kteří před rokem ztratili své nejbližší a nejdražší. Vy jste zakusili, že projít krajinou smutku, stínu smrti a pak se vrátit k obvyklému běhu života je duševně i duchovně náročný úkol. Vyžaduje svůj čas a chápající bližní. Hlubokou vnitřní bolest nelze rychle a povrchně vytěsnit pomocí uklidňujících léků.

Moderní doba zapomněla ke své škodě mnohé hojivé a smiřující rituály truchlení. V židovské tradici je „jahrzeit“, bohoslužba v den prvního výročí smrti, časem symbolického ukončení procesu truchlení. Jednou musíme své drahé propustit, dát jim svobodu odejít. To neznamená na ně zapomenout. Znamená to vnímat, že jsou přítomni v našich životech jiným způsobem. Filozof Edmund Husserl napsal: „, které jsme milovali, vlastně neumírají. Cítíme, jak se nám dívají přes rameno, zda schvalují, nebo neschvalují naše jednání.“ Život lidských bytostí není předmět, který je možné odložit do koše nebytí a zapomnění. Ti, kteří nás předešli, žijí v naší paměti.

Víra dodává něco víc: naději, že každý z nás je stále a navěky ukládán do oné všeobsáhlé paměti bytí, které říkáme Bůh. Důvěra v tuto nezrušitelnou paměť nám říká, že smrt není všemocná, a proto nemůže mít poslední slovo. Připomínám verš z Písně písní, že lásku nemohou odnést ani vody potopy, že ji nemůže zničit ani smrt. Láska nám dává naději, že smrt nemá a nesmí mít poslední slovo.

Hledat naději

Nyní slovo k nám všem. Moderní doba otřásla mnoha tradičními jistotami. Naše postmoderní doba navíc otřásla i mnoha jistotami moderní civilizace. Víme, že ani člověk vybavený veškerou mocí moderní techniky není všemocný a chráněný před riziky našeho nebezpečného světa. Jsou tu nové války, nové pandemie, nové formy násilí a terorismu.

Nemůžeme všechny dveře vybavit ochrannými rámy, trvale nosit neprůstřelné vesty a vše sledovat bezpečnostními kamerami. Musíme přijmout fakt, že žijeme v nebezpečném světě s mnoha nepředvídatelnými riziky. Není v naší lidské moci odstranit zlo ze světa. Není v moci naší lidské racionality ani zlo plně pochopit a vysvětlit. Jeden moudrý duchovní učitel řekl, že jako mozek psa není schopen pochopit matematické úkoly, není lidský mozek schopen pochopit tajemství zla.

Chápu dobré důvody pro to, že veřejnost neví skoro nic o pachateli: nechť jsou vymazána jména těch, kteří se chtěli dostat na přední stránky novin za cenu zločinu. Na druhé straně ale i to málo, co víme, je podnět k zamyšlení. Bylo by pro nás jednodušší vidět ten čin jako izolované dílo šílence, spáchané v pominutí smyslů nebo s úmyslem pomstít se konkrétním lidem – takových příběhů známe mnoho. Ale ten člověk nebyl duševně nemocný, svůj čin dlouho pečlivě plánoval a kromě vlastního otce chtěl zabít co nejvíce neznámých lidí, kteří mu nic špatného neudělali. Diagnóza pachatelů takových zločinů je podobná: deprese z pocitu osamělosti a nepřijetí, která vlivem řady okolností, osobních i společenských vlivů může nabýt patologických forem, někdy i zločinné agrese a nakonec sebezničení. Nelze se vyhnout úvahám o tom, co dnešní prudký nárůst depresí a osobnostních poškození zejména u nejmladší generace vypovídá nejen o jednotlivcích, ale o stavu rodiny a společnosti, o duchovním klimatu naší části světa.

Na přítomnost potenciálně nebezpečných jevů nás neupozorní žádné bezpečnostní rámy. My sami, každý z nás, musíme být citliví a vnímaví k potřebám a problémům lidí kolem nás, vytvářet v rodinách, sousedstvích, školách, na pracovištích klima skutečné blízkosti. Osamělost v davu a vnitřní žaláře i v otevřených společnostech jsou toxické jevy. Technika, jak napsal Martin Heidegger, překonala všechny vzdálenosti, ale nevytvořila skutečnou blízkost. V nebezpečném světě potřebujeme rozvíjet kulturu blízkosti. Hledejme – ať už jsme lidé náboženští, či nikoliv – víru a naději pro život v tomto světě. Žádnou ideologii, nýbrž zralou a hlubokou víru, která nám dává sílu vytrvat na straně dobra i ve světě plném lidské zloby, krutosti a násilí; která nám dává sílu žít tváří v tvář mnoha paradoxům, tajemstvím a otevřeným otázkám. Snažme se vnášet do všech temnot paprsek vánočního světla naděje.