Bratr v Kristu, přítel a kamarád mnohých – bez ohledu na jejich akademické či společensko-politické postavení. Druhé ctil, poklekal jen před Nejvyšším. V 80. letech revizní elektrotechnik a tajný student teologie ve františkánském řádu. V devadesátkách postgraduální student na univerzitě Antonianum. Po návratu z Říma v půli 90. let s ním do Česka vtrhly teologický rozmach i myšlenkové napětí, fundovaný ohled na tradici i otevírání teologie stále novým výzvám. Plodem toho všeho je živá teologie, která zajímá a bere za srdce tisíce lidí i mimo teologické obory – protože je opravdová, obětovaná Nevýslovnému, spojená s utrpením.

Špičkový dogmatický teolog evropského formátu vyučoval na teologických fakultách v Olomouci, Praze i Českých Budějovicích. Vedl desítky diplomních a doktorských prací. Účastnil se mezioborových debat i besed ve farnostech. Pěstoval poctivý a dramatický dialog s kolegy akademiky i s představiteli římskokatolické církve. S jedněmi i druhými si jednou dokonale rozuměl – a jindy dokonale ne. Byl výbušný, sršatý, ale vposled spravedlivý. Bral vážně své svěcení, zejména slavení eucharistie. Posledních dvanáct let sloužil slovem a svátostmi jako výpomocný duchovní u sv. Prokopa v pražských Hrnčířích. „Hříchem“ by bylo nezmínit jeho lásku k fotbalu (ke Slavii Praha).

Ve své vzpomínce (znal jsem ho osmadvacet let) můžu nabídnout jen dílčí perspektivu: jak vznikaly některé jeho publikace a to kolem. Sedět u vzniku jeho knih bylo požehnané dobrodružství. Jeho velké monografie – christologie (Ježíš z Nazareta, Pán a Spasitel), trinitární teologie (Jako v nebi, tak i na zemi) a struktury teologického myšlení (Hermeneutika mystéria) – nejsou suchými manuály, nýbrž pečlivě zkomponovanými odbornými texty s příchutí eseje i špetkou poezie. Už vážně nemocnému jsme mu v KNA vydali monografi i První nikajský koncil (325–2025) – a již po dvou měsících začali připravovat dotisk. Jeho úplně poslední kniha Ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého: zřídla života, identity, svobody a smyslu vyjde v naší edici Živé slovo toto léto.

Jako překladatel se ujímal toho, „co bylo potřeba udělat“ – rozuměj: na čem by si jiní vylámali zuby. Zrevidoval české znění Františkánských pramenů, přeložil drtivou většinu dokumentů vatikánské Mezinárodní teologické komise a do naší mateřštiny převedl Kompendium sociální nauky církve. Jeho erudice i literární cit pomohly krátce předtím, než definitivně ztratil hybnost v prstech, vylepšit český překlad encykliky papeže Františka Dilexit nos.

Během covidových let jsme Ctiradu Pospíšilovi vydali postupně tři srozumitelné teologické interpretace zásadních biblických textů: Božská Sláva Ukřižovaného (hymnus o Kristově pokoře, Flp 2,6-11), A Slovo se stalo tělem: óda na radost z víry v prologu Janova evangelia (Jan 1,1-18) a Utrpení Páně podle Jana: životodárná moc ukřižovaného Slova (pašije). Tyhle menší knížky nebyly z jeho popudu a tvůrčího přetlaku, nýbrž na naši objednávku. Vysvětlil jsem mu, proč je od něj chceme – a že tím posloužíme širšímu než jen odbornému publiku. Po chvíli mou pobídku ochotně přijal.

V každé jeho knize najdeme postulát harmonie mezi ortodoxií a ortopraxí. Jako málokterý český teolog propojoval teologii a spiritualitu. Měl fascinující rozhled po světové teologické literatuře i jiných vědních oborech. Uměl stavět jedinečné, obdivuhodné myšlenkové konstrukce (viz schémata v jeho trinitární teologii) – a současně mu byla vlastní základní, ničím neoklamatelná pokora. Věděl, že na konci času se náš nebeský Otec nezeptá: „Co jste o mně říkali?“, ale co jsme pro něj v těch nejposlednějších udělali (srv. Mt 25,40.45).

Psaní knih bylo podstatnou částí jeho služby pastýře i profesorské služby na univerzitách. Měl kriticky pozitivní vztah k vlastní zemi a kultuře a s láskou jim sloužil – včetně nevšedních výletů do myšlení T. G. Masaryka, paleontologie nebo českého zednářství. Měl široké srdce a nakažlivý entuziasmus. Byl náročný na sebe, až poté na druhé. Kvalitní teologie v jeho očích podporovala zdravou víru. O to, aby se víra v Krista u nás udržela a rostla, mu šlo na prvním místě. Ctirade, děkujeme ti za všechno a přejeme ti pokoj, dobro a otevřenou náruč Božího milosrdenství.

Autor je šéfredaktor Karmelitánského nakladatelství.