Vydání: 2013/44 Občané rozhodovali ve volbách, 28.10.2013, Autor: Jaroslav Šebek

Stále více mi teď znějí v uších slova Miloše Zemana těsně po jeho zvolení prezidentem, že je třeba hrát za jeden národní tým. Každodenní realitu slibu můžeme vidět při mnoha příležitostech. Považuji proto nyní za celkem druhořadé, že prezident nepozval rektora Masarykovy univerzity na hradní slavnost k 28. říjnu. Rektorovo odmítnutí umožnit vystoupení prezidenta Zemana na akademické půdě během rozjeté předvolební kampaně přitom úplně chápu, Zeman by tam sděloval jen nejnovější bonmoty. Povolební situace ukázala, že nyní už jde také o charakter prezidentského úřadu. Zemanova razance na místě, kde by měl dát najevo spíše velkorysost, svádí k dojmu, že svůj post využívá i jako medicínu na svou ukřivděnost. Jak fatální důsledky může tato léčebná kúra nabrat, ukázaly víkendové přemety sociálních demokratů, které se nejspíš upekly na posezení v Lánech. Bez nadsázky je lze označit jako kopanec do všech představ o důvěryhodnější politice. Je dobré všimnout si též další věci. Zeman se často vyjadřuje v rámci ekonomických kategorií. Z Hradčan by však měl znít také hlas ke kultivaci stavu společnosti a stmelujících obecných hodnot, které nakonec ovlivní i onu hospodářskou stabilitu. V této souvislosti by mě však zajímalo, koho všeho prezident myslel – kromě Ratha – těmi h…y, co se zde ohánějí morálkou.