150. Ježíš byl popuzen domnělými učiteli, kteří byli nároční vůči těm, které učili Božímu Slovu, ale sami se jím nenechávali osvítit: „Svazují těžká a neúnosná břemena a vkládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem“ (Mt 23,4). Apoštol Jakub vybízel: „Moji bratři, nechtějte být všichni učiteli. Víte přece, že my budeme souzeni přísněji“ (Jak 3,1). Kdokoli chce kázat, musí být nejprve ochoten nechat se pohnout Slovem a vtělit je do svého konkrétního života. Takto se kázání stane onou plodnou a intenzivní činností, v níž je druhým „předáváno to, co bylo rozjímáno“. Proto před konkrétní přípravou obsahu kázání musí se kazatel jako první nechat ranit oním Slovem, které zraní druhé, protože Slovo je živé a účinné jako meč, který „proniká až k rozdělení duše a ducha, kloubů a morku, a pronáší soud i nad nejvnitřnějšími lidskými myšlenkami a hnutími“ (Žid 4,12). To má pastorační význam. I v této době lidé raději naslouchají svědkům: „hledají pravdu a upřímnost... volají po hlasatelích evangelia, kteří by mluvili o Bohu, kterého by sami znali a se kterým by byli v důvěrném styku, jako kdyby viděli Neviditelné“.
Vydání: 2014/16 Květný víkend patřil mládeži, 17.4.2014, Autor: Romuald Štěpán Rob
Křesťané jsou sůl země a světlo světa. Nezřídka se ale stává, že hážeme sůl druhým do očí a oslepujeme druhé světlem, zatímco sami jsme bez chuti a v temnotě. Toto nebezpečí hrozí zvlášť těm, kteří zastávají v církvi kazatelskou službu, zejména kněžím a biskupům. A tak možná ti, o nichž si myslíme, že jsou nejblíže Bohu, jsou od něj daleko a ti, které prosíme o modlitbu, ve skutečnosti potřebují naše modlitby. Prosme tedy zvláště o Velikonocích za služebníky Krista, jediného kněze, aby byli autentickými svědky Ježíšova vzkříšení, jak se to po apoštolech žádá.
- Je možné vytknout faráři špatnou promluvu?
- Jak citlivě sdělovat nároky Božího slova?
Romuald Štěpán Rob
Petra Bláhová
