75. Nemůžeme ignorovat, že ve městech se snadno rozrůstá obchod s drogami a lidmi, zneužívání a vykořisťování nezletilých, izolace starých a nemocných lidí, různé formy korupce a kriminality. Zároveň se to, co by mohlo být cenným prostorem pro setkání a solidaritu, často mění na místo útěku a vzájemné nedůvěry. Domy a čtvrti se stavějí, spíše aby izolovaly a ochraňovaly, než spojovaly a integrovaly. Hlásání evangelia bude základem opětovné stabilizace důstojnosti lidského života v těchto situacích, protože Ježíš chce ve městech rozdávat život v hojnosti (srv. Jan 10,10). Jednotný a úplný smysl lidského života, který nabízí evangelium, je nejlepším lékem na nešvary města, třebaže je nutné vzít v úvahu, že jednotvárný a rigidní program a styl evangelizace není pro tyto situace vhodný. Avšak žít až do dna to, co je lidské, a zapojit se do jádra těchto výzev jako kvas svědectví v jakékoli kultuře a v jakémkoli městě činí křesťana lepším a město plodným.
Vydání: 2014/11 ČSÚ: Věřící lidé mají více dětí, 11.3.2014, Autor: Romuald Štěpán Rob
Je patrné, že mnohé, co je vyřčeno v papežově exhortaci, vychází právě z jeho zkušeností z Latinské Ameriky, kde se nemoci měst a rozdíly mezi lidmi projevují v největší míře. Naši společnost tyto problémy v tak masovém měřítku nesužují, ale přesto se tím nelze uchlácholit. Jsme svědky toho, že čím větší město, tím menší domov a tím větší samota. A tak různá společenství církve (farnosti, biskupství, charity, řeholní společenství) mají umět nabídnout i zcela netradičním způsobem to, co lidské srdce opravdu nasytí jako alternativu vůči poušti města.
Velkým příkladem byla přítomnost kněží na nedávných ukrajinských městských protestech, jak jsme mohli zahlédnout v médiích. Ti riskovali nejen „kariéru“, ale i život pro to, aby předávali poselství evangelia a snažili se být na straně života, svobody a spravedlnosti. Viděli jsme, že moc bezmocných se často podceňuje, ale její hybnou silou je právě ona ohromná vůle a touha po lepším životě, kterou, pokud překročí určitou hranici, opravdu nelze umlčet.
Přiznejme se, že tváří v tvář různým společenským problémům doma i v zahraničí často postrádáme ono zvolání kardinála Tomáška ve dnech naší Sametové revoluce: „Církev je na straně národa!“
- Jak vytvářet alternativy k nemocnému lidskému stylu ve společnosti?
- Má církev hlasitěji vstupovat do domácí i zahraniční politiky, která utváří společnost?
Romuald Štěpán Rob
Petra Bláhová
