Víno patří mezi nejpřednější Boží dary

Jižní Morava zdaleka není jen krajem folkloru, meruněk a vinných sklípků, jak ji někdy vidí lidé odjinud. Kraj má i silný průmyslový a energetický potenciál, bohatou tradici veletrhů, mnoho vysokých škol a kvalitní kulturu. V posledních desetiletích je i sídlem vrcholných justičních orgánů České republiky. Ale na prahu podzimu se víno na jihu kraje stává opravdovým fenoménem...

Především jsou to historická města Znojmo a Mikulov, která každoročně zvou na výpravná vinobraní. Jejich soupeření – jak to bývá zvykem – využil třetí v řadě, a tak přízvisko „hlavní město vína“ dnes patří Valticím.
V letošním roce se termíny vinobraní ve Znojmě i Mikulově střetly o druhém zářijovém víkendu. Na návštěvnosti se tato skutečnost ani nevlídné počasí neodrazily. Do Znojma přijelo v tomto století rekordních 80 tisíc návštěvníků a Pálavské vinobraní v Mikulově přilákalo asi 30 tisíc lidí, což také znamenalo překonání minulých ročníků. Na obou místech probíhaly rytířské turnaje a další představení, koncerty, výstavy, jarmarky a hodokvasy. A zatímco do Znojma už od roku 1966 (s totalitní přestávkou) přijíždí král Jan Lucemburský, Mikulovští zase na slavnostech vína radostně vítají průvod jeho vnuka Václava IV.

ZNOJMO DĚKUJE ZA DAR ÚRODY
Katolická církev se k oslavám ve Znojmě připojila poděkováním za úrodu. V děkanském chrámu svatého Mikuláše mohou po dlouhých letech náročných oprav obdivovat návštěvníci jednu z nejkrásnějších a také největších moravských gotických staveb. Během vinobraní je navíc centrem díků Bohu za dar úrody. Výzdoba z plodů jihomoravských polí a vinic je každým rokem velkolepější. Oltáře, kaple, ba i jednotlivé zpovědnice jsou doslova obaleny květinovou, ovocnou a zeleninovou dekorací. A uprostřed chrámové lodi se táhne obrovský koberec, umně vytvořený z plodů země a lidské práce. Atmosféru z reproduktorů tlumeně dokresluje chorál. Mimořádnou výzdobu má také zvláštnost kostela sv. Mikuláše, gotická soška Panny Marie, Matky chleba, která má právě dnes, o vinobraní, svůj svátek.
Kromě běžných nedělních bohoslužeb tu byly při vinobraní slouženy mše svaté na poděkování za úrodu také v pátek a v sobotu v pravé poledne. „Účast byla hojná,“ říká znojemský děkan P. Jindřich Bartoš. „Kromě toho jsme kostel svatého Mikuláše nechali otevřený pro návštěvníky vinobraní po všechny tři dny až do pozdních nočních hodin. Nepřetržitě tudy proudily davy lidí, byly jich tisíce. A kupodivu se tito vesměs nevěřící zájemci o krásu historie i přírodní výzdoby dokázali chovat velmi ukázněně, s úctou. Máme mnoho pozitivních ohlasů,“ chválí aktivitu své farnosti P. Jindřich Bartoš.

KNĚZ ČESTNÝM OBČANEM MIKULOVA
Do slavností Pálavského vinobraní se letos církev významněji nezapojila. Proboštský chrám sv. Václava totiž prochází rozsáhlou opravou. Pouze z ochozů jeho věže tradičně zněly zahajovací fanfáry skupiny trubačů. Mikulov však duchovně slavil už o předcházejícím víkendu. To proběhla tradiční mariánská pouť na nedaleký Svatý Kopeček. Krojovaný průvod přenesl místní „divotvůrkyni“, Černou loretánskou Madonu, z náměstí až před kapli sv. Šebestiána vysoko nad městem, kde pak probíhaly mše svaté a pobožnosti poutníků.
„V jediném termínu bychom se ani všichni do Mikulova nevešli,“ konstatoval místní farář a probošt mikulovské kapituly P. Stanislav Krátký. S naší zářijovou poutí je totiž už dlouho spojen také mezinárodní festival pěveckých sborů Kampanila. Letos jsme zde měli jeho 10. ročník za účasti devíti významných těles. Pozvání přijaly přední české sbory i umělci ze Slovenska, Polska a Maďarska, úroveň byla tradičně vynikající,“ hodnotí letošní festival probošt. Na pořádání hudebních svátků se kromě mikulovské kapituly podílejí také školy, představitelé města a zdejší regionální muzeum. Dobrou spolupráci církve a samosprávných orgánů dokládá také letošní udělení čestného občanství města Mikulova P. Stanislavu Krátkému.

MEZI RYTÍŘI VÍNA
A ještě jednu významnou událost letos zaznamenal oslavující Mikulov. 7. září tady pokračoval s rozvíjením své činnosti nám dosud málo známý evropský řád rytířů vína, sídlící v rakouském Eisenstadtu. Jeho tradice sahá až do středověku a rytířský pozdrav „In honorem Dei et in honorem vini“ (Na počest Boží a na počest vína) napovídá, že toto společenství je zakotveno jak v rozvíjení hodnot ušlechtilého vína, tak i v úctě ke křesťanským duchovním hodnotám.
V Mikulově se řád sešel a přijal nové členy. Slavnostnímu ceremoniálu předcházela bohoslužba slova, o kterou rytířský senát požádal dalšího z duchovních správců v Mikulově P. Karla Janouška. „Oslovily mě zejména zásady, kterou tohle rytířstvo ctí a které nově přijímaní členové slibují,“ říká P. Janoušek. „Kromě zakotvenosti ve víře a péče o kulturu vína jsou to také čestnost a dobrovolnost všech jejich úřadů, pěstování vznešenosti ducha a rytířského přátelství, zájem o mír, důstojnost lidstva i evropské sounáležitosti,“ popisuje příjemné pocity ze slavnosti P. Janoušek.