Vydání: 2007/17 Kronikáři, 24.4.2007

Hnězdenský arcibiskup Henryk Muszyński se už těší na poutníky z Česka, kteří přijedou spolu s Poláky oslavit světce, jenž je oběma národům velmi blízký. Právě v jeho arcidiecézi byl sv. Vojtěch pohřben a v srdci Hnězdna jej každoročně oslavují.

Můžete přiblížit, co pro vaši arcidiecézi znamená a jak věřící vnímají osobnost svatého Vojtěcha?
Všechno v Hnězdně nese jeho nesmazatelnou stopu. Nejenom jeho hrob, katedrála, ale také město a do jisté míry i lidé. Hnězdno dnes nese čestné označení: První metropole Polska, Město sv. Vojtěcha. Tento světec se těší živé úctě věřících, kteří se k němu utíkají nejen v den jeho svátku (23. dubna), ale i o svátku přenesení jeho ostatků (22. října), jehož slavení bylo obnoveno před sedmi lety. Věřící se však u jeho hrobu nepřestávají modlit i ve všední dny.
Život svatého Vojtěcha – stejně jako život Ježíšův – vlastně začal až po jeho smrti. Během svého života byl v Polsku pouze na „tranzitní vízum“, bez cestovního pasu, protože tehdy existovala ještě jedna celistvá křesťanská Evropa.
Úcta svatého Vojtěcha velice ožila díky dvěma návštěvám Jana Pavla II. v letech 1979 a 1997 i díky oslavám tisíce let od jeho smrti (1997) a od jeho kanonizace (2000). Jako svatý ještě nerozdělené církve se díky předchozímu papeži stal patronem sjednocené Evropy. Existuje evropská cena svatého Vojtěcha „Nadace svatého Vojtěcha“ a každé dva roky se u nás konají Hnězdenské sjezdy za účasti významných osobností a zástupců hnutí a dalších organizací z celé Evropy. Letos od 15. do 17. června by se měl sjezd konat už posedmé.

Čím a jak promlouvá tento světec k vám osobně?
Je pro mě patronem, který naši arcidiecézi i celé Polsko zahrnuje svou přímluvou už více než tisíc let. Navíc je symbolem jednoty všech Poláků, spojoval nás ve víře v dobách dělení naší země, nacistické okupace a komunistického režimu. Dnes – stejně jako před staletími – stále více spojuje také Evropu. Osobně je mi ale sympatický pro svou apoštolskou horlivost a lásku k evangeliu. Svatý Vojtěch je pro mě také v jistém smyslu předchůdcem Druhého vatikánského koncilu. Tím, že odmítl pomoc brachium saeculare – takzvaného ramene světské moci, čili ozbrojených oddílů Boleslava Chrabrého, a spolehl se pouze na evangelium. Zaplatil za to velkou cenu, zemřel mučednickou smrtí, ale právě proto žije dál díky síle Ducha Svatého a víře ve vzkříšeného Pána.

Co byste vzkázal českým poutníkům?
Především bych chtěl přivítat a srdečně pozdravit všechny krajany svatého Vojtěcha u jeho hrobu. Téměř každý rok putují nebo putovali k jeho hrobu kardinál Miloslav Vlk, arcibiskup Karel Otčenášek a také biskup Dominik Duka. Jsem rád, že konečně také krajané – čili věřící z rodné vlasti svatého Vojtěcha – objevují tohoto světce jako našeho společného patrona, jehož „svědectví je stále živé“, jak nám připomněl Jan Pavel II.
(mach, šub)

Svatý Vojtěch - první Evropan z Čech
Budování svatovojtěšské tradice
Svatý Vojtěch je světcem zvláště dvou diecézí. V Česku královéhradecké, protože v Libici, která leží na jejím území, se narodil, a v Polsku hnězdenské. Právě tam byl původně pohřben a k tomuto Čechovi zde chovají nebývalou úctu (nebývalou na současné poměry země, z níž tento světec pochází). Zeptali jsme se královéhradeckého biskupa Dominika Duky, proč se obracet právě k tomuto svatému.

Co je podle vás nejinspirativnější a nejvýraznější rys Vojtěchovy osobnosti?
Svatý Vojtěch, první Evropan z naší země, je postava Dobrého pastýře, model kněžské služby pro biskupy, kněze i jáhny, rovněž i pro řeholníky. Svatovojtěšská tradice je jediná, kterou se nepodařilo nijak zneužít, ale naopak vzrůstá. Není to pouze poutní novéna na Libici – svatý Vojtěch se stal postavou ideově sdružující země visegrádské čtyřky. Osobnost svatého Vojtěcha je nadějí pro naši církev, národ i stát.

Jak a čím vás zasáhla Libice a další místa spjatá s osobou svatého Vojtěcha?
Snažím se vidět náš náboženský, církevní a společenský život prizmatem života a velkých ideálů sv. Vojtěcha. Místa jeho života ke mně mluví důvěrnou řečí, a to od české Libice přes německý Magdeburg, maďarskou Panonhalmu, italská města Verona, Ravena a pak i Řím a klášter na Aventinu, kde Vojtěch pobýval. Když jsem ve Věčném městě, většinou pobývám u sv. Sabiny a z okna mého pokojíku vidím právě klášter a baziliku sv. Alexeje na Aventinu. A pak je to Hnězdno a každoroční pouť z Libice k původnímu hrobu v tomto polském městě. Sv. Vojtěcha mi připomíná také katedrála sv. Víta a břevnovský klášter sv. Markéty. Všechna tato místa se vepsala do mé svatovojtěšské úcty. Víra, kultura, společensko-politicko-sociální rozměr působení sv. Vojtěcha všude tam, kde působil, fascinují, ale také stimulují.

Jak spojuje úcta ke svatému Vojtěchu vaši a hnězdenskou diecézi?
Kontakty královéhradecké diecéze, kde leží Libice, s hnězdenskou diecézí, kde byl sv. Vojtěch pochován a kde jej mají ve velké úctě, souvisí právě se spoluprací na rozvíjení této úcty. Na naší straně je to „budování svatovojtěšského hradiště“ na Libici. Podařilo se vybudovat sousoší sv. Vojtěcha a jeho bratra sv. Radima, kamenný oltář připomínající ten původní v presbytáři hradištního kostela, u kterého podle legendy sv. Vojtěch ministroval a později sám celebroval, a vztyčený dřevěný kříž u vchodu odkrytého kostela, který zve k zastavení. Pokud mohu, vstupuji při cestě z Prahy do tohoto prostoru – s modlitbou, která je prosbou i úlevou. Je to také svatovojtěšská prosba za kněžská a řeholní povolání.
(mach)